V sobotu 6. června pořádala Česká křesťanská akademie v pražském emauzském klášteře panelovou diskusi s názvem Společnost a církev v době krize. Poučení z pandemie. Se svými příspěvky zde vystoupili prof. Tomáš Halík, prof. Pavel Hošek a doc. Jaroslav Šebek. Všichni řečníci mluvili zajímavě; za velmi oslovující považuji slova Pavla Hoška, ráda bych se tedy pokusila o interpretaci jeho příspěvku.

www.flickr.com

Pavel Hošek představil dva možné úhly pohledu na probíhající pandemii. První, mnoha křesťanům blízký, je chápání pandemie jako Boží odpovědi – jako otcovského výchovného trestu za naše jednání. Je to však pohled problematický - kromě toho, že jde těžko určit, kdo a za co by byl trestán, když pandemie postihla státy bez ohledu na náboženství a politický systém, toto pojetí těžkých životních situací odmítá už Bible jak v Novém, tak i ve Starém zákoně. Job neudělal nic zlého, a přesto na něj dolehly kruté ztráty. Když byl Ježíš dotazován, co je příčinou postižení konkrétních lidí, odmítal takovou otázku jako chybnou. A jaký by to byl Bůh, kdyby na lidské činy reagoval takovým způsobem? Jaké vlastnosti bychom tím Bohu připisovali? Mohl by takový bůh být naším Bohem?

 

Druhý pohled nevnímá pandemii jako Boží odpověď, ale jako Boží otázku. Když Jonáš lamentoval nad uschlou rostlinou, která mu poskytovala stín, ptá se ho Hospodin: „Tobě je líto skočce, s kterým jsi neměl žádnou práci, jemuž jsi nedal vzrůst; přes noc vyrostl, přes noc zašel. A mně by nemělo být líto Ninive, toho velikého města, v němž je víc než sto dvacet tisíc lidí, kteří nedovedou rozeznat pravici od levice, a v němž je i tolik dobytka?“ A Ježíš v Lukášově evangeliu učedníkům odpovídá: „Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá? Ujišťuji vás, že se jich brzo zastane. Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?“ Tedy: Hospodinova je otázka, odpověď je na nás. My svým jednáním tvoříme odpověď. Vrchol své promluvy překvapivě nevzal Pavel Hošek z Bible nebo z díla nějakého velkého teologa, ale z filmové komedie Božský Bruce. S poukazem na lidi, kteří v době nouzového stavu šili roušky nebo se starali o seniory, cituje odpověď hlavního hrdiny na otázku, zda jsou v našem světě možné zázraky: „Ty se staň zázrakem. Ty vstup do života druhého člověka a staň se v něm zázrakem. Buď sám odpovědí na svou otázku.“