V Bibli je spousta míst, které čteme rádi, spousta míst, na která jsme si zvykli, a spousta míst, o kterých raději moc nepřemýšlíme, abychom se nenaštvali. Někdy jim nerozumíme vůbec, někdy připouštíme, že teoreticky nelze nic namítat, ale jak to uvést do praxe, to raději moc nezkoumáme. Snad bude Bohu to teoretické přitakání stačit a z praxe nás zkoušet nebude.

 

www.flickr.com

"Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mě hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mě hoden. A kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mě, není mě hoden. Kdo nalezne svůj život, ztratí ho, kdo však ztratí svůj život pro mě, nalezne ho.“ Docela silná slova. Ano, pochopitelně, stvořitel je víc než stvoření. On určuje pravidla. On život dává, takže může dát i pokyn k jeho ztrátě. Jenže - není to zároveň on, kdo využívá našeho pojetí rodinných vztahů k tomu, aby nám demonstroval svou lásku? Když se nazývá naším otcem, neodkazuje na to, že lásku k dítěti nejde vymazat, nejde ji ničím nahradit, že na světě neexistuje silnější a trvalejší cit? A že v odpověď na to je i cit dítěte k rodiči podobně silný? Není to on, kdo uzdravuje z nemocí a naplňuje žaludky, protože ví, že člověku v nepohodě není dobře a za tím, kdo mu z nesnází pomohl, půjde? Bůh přece ví, že naše rodinné vztahy jsou silné a náš pud sebezáchovy přinejmenším stejně silný. A pokud to tak není, přináší to společnosti problémy. Tam, kde lidé byli ochotni obětovat své nejbližší nebo sami sebe, svědčilo to o něčem nezdravém. Pravda, neobětovávali je pro Hospodina, jen pro myšlenky, kterými ho nahradili. Přesto - silné vazby v rodině považujeme za žádoucí a pro společnost přínosné.

 

Z věty „kdo miluje matku víc než mne“ vyznívá, že ji máme milovat méně. To zní strašně. Můžeme to ovšem obrátit. „Mne milujte ještě víc než matku, víc než otce, víc než své děti, víc než svůj život.“ Vždyť kdybychom je milovali málo, dostal by Bůh „málo a kousek“. A on, jak ho známe, se s něčím takovým nespokojí. Chce „nepředstavitelně hodně a ještě trochu navíc“. Nemusíme se bát, že své blízké milujeme příliš. Stačí si uvědomovat, kdo nám je dal, kdo o ně pečuje, komu na nich záleží. Pak není těžké milovat Boha o něco víc. My sami své nejbližší ochránit nedokážeme. On ano. Možná jim neprodlouží život o pár let. Možná je ani nás nezbaví bolesti. Může ovšem dát jejich a našemu životu smysl. A mohli bychom si přát víc?

 

 

 

 

Biblické signály - 13. neděle v mezidobí (28. 6. 2020)

 


 

1. ČTENÍ 2 Král 4, 8-11. 14-16a 

Je to svatý muž Boží, může se tam uchýlit. 

Čtení z druhé knihy Královské. 

    Jednoho dne Elizeus procházel přes Šunem. Žila tam zámožná žena a ta ho pozvala k jídlu. Kdykoli tam procházel, zašel se tam najíst. A ona řekla svému muži: "Vím, že je to svatý muž Boží, který k nám vždy přichází. Upravíme mu v poschodí malou světničku a dáme mu tam lůžko, stůl, sedadlo a svícen, a kdykoli k nám přijde, může se tam uchýlit." 

    Když tam zase (jednou Elizeus) přišel, vstoupil do světničky a odpočinul si tam. Řekl ( svému služebníku ) Gechazimu: "Co by se dalo pro ni udělat?" On odpověděl: "Nemá přece syna a její muž je už starý." Elizeus mu řekl: "Zavolej ji! " Zavolal ji a ona zůstala stát u vchodu. On pravil: "Za rok v tento čas budeš mít v náručí syna." 2

Žl 89 (88), 

2-3. 16-17. 18-19 Odp.: 2a 

Odp.: Na věky chci zpívat o Hospodinových milostech. 

Na věky chci zpívat o Hospodinových milostech, po všechna pokolení hlásat svými ústy tvou věrnost. Řekl jsi totiž: "Navěky je založena milost". Na nebi jsi upevnil svou věrnost. 

Odp. 

Šťastný je lid, který dovede oslavovat, chodí, Hospodine, v záři tvé tváře. Ve tvém jménu jásají ustavičně a honosí se tvou spravedlností. 

Odp. 

Neboť ty jsi leskem jejich moci a tvou přízní roste naše síla. Vždyť náš vladař náleží Hospodinu, náš král Svatému Izraele. 

Odp. 

2. ČTENÍ Řím 6, 3-4. 8-11 

Křestním ponořením do jeho smrtí byli jsme spolu s ním pohřbeni; teď musíme žít novým životem. 

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům. 

Bratři! 

    My všichni, kteří jsme byli křtem ponořeni v Krista Ježíše, byli jsme tím křtem ponořeni do jeho smrti. Tím křestním ponořením do jeho smrti byli jsme spolu s ním pohřbeni. A jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, tak i my teď musíme žít novým životem. 

    Jestliže jsme však s Kristem umřeli, jsme přesvědčeni, že spolu s ním také budeme žít. Víme totiž, že Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, smrt nad ním už nemá vládu. Když umřel, umřel hříchu jednou provždy, a když žije, žije pro Boha. Tak i vy se považujte za mrtvé hříchu, ale za žijící Bohu, když jste spojeni s Kristem Ježíšem. 

EVANGELIUM Mt 10, 37-42

 

Kdo nebere svůj kříž, není mě hoden. Kdo přijímá vás, přijímá mne. 

Slova svatého evangelia podle Matouše. 

Ježíš řekl svým apoštolům: 

    "Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mě hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mě hoden. A kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mě, není mě hoden. Kdo nalezne svůj život, ztratí ho, kdo však ztratí svůj život pro mě, nalezne ho. 

    Kdo vás přijímá, mne přijímá, a kdo mne přijímá, přijímá toho, který mě poslal. 

    Kdo přijme proroka, že je to prorok, dostane odměnu jako prorok; kdo se ujme spravedlivého, že je spravedlivý, dostane odměnu jako spravedlivý; kdo podá třeba jen číši studené vody jednomu z těchto nepatrných, protože je to můj učedník, amen, pravím vám: nepřijde o svou odměnu." 

 

www.signaly.cz/podporte