Nenávist. Rasismus. Jinakost. Slova, která vystihují hnutí skinheads, které u nás řádilo (nejen) v devadesátých letech minulého století. Nutno dodat, že jejich počínání bylo velmi úspěšně přehlíženo valnou částí veřejnosti. Co mohlo být příčinou? Čím se “provinily” jejich oběti? Jakou podobu měly takové útoky? A jaká proti nim byla obrana?

 

https://www.flickr.com

Kořeny českého rasismu měly mnoho příčin. Jednou z hlavních je podle mého názoru čtyřicetiletá uzavřenost před “světem.” Tlak na konformitu, odmítání jakékoliv jinakosti, vnímání člověka jako součást masy, jako pracovní síly. Komunistický režim. Až po pádu železné opony si naše společnost musela na tyto “novoty” zvykat. 

 

Situaci oněch divokých devadesátek vystihne asi nejlépe několik příběhů. 

Skinheadi čekající na nástupištích MHD s noži, tyčemi a řetězy. V zájmu bezpečnosti - svojí, svých rodin. Vlastně tak obecně pro blaho společnosti. Denní tisk se často přiklání na stranu většiny a Vietnamcům a Romům nezbyde, než jezdit do prací taxíky, opouštět své domovy z jiných důvodů je nemyslitelné. Nálada části společnosti se odráží i v politice a s tématem rasismu jde do voleb Republikánská strana (samozřejmě, jak bývá zvykem, ve své rétorice stále opakují, že jejich strana NENÍ rasistická, ani extremistická a už vůbec ne xenofobní.) 

Když dojde ke rvačce, často nečině přihlížejí kolemjdoucí i policie a pokud ta zasáhne, často dává více prostoru útočníkům než oběti. Mnoho možností obrany tedy Vietnamcům a Romům nezbývá, když orgány právní ochrany pro ně k dispozici nejsou a emigrace je jen těžko uskutečnitelná. A k čemu přitom běžně dochází? Muž vietnamské národnosti vystoupí z metra, dostane ránu železnou tyčí a je mu zlomeno zápěstí. Tento příběh vrhá na Čechy zároveň i lepší světlo, protože tento muž je zachráněn manželským párem, který ho odveze do nemocnice. Celá událost ale vyšetřena není. Na obranu SNB je nutné zmínit, že byla zvyklá pracovat v jiném systému, a stejně jako jiné orgány se musela naučit fungovat ve svobodné zemi. 

A co tehdy říkala na vietnamské spoluobčany vrátná jedné z jejich ubytoven? "Problémy s Vietnamci? Vůbec žádné nejsou. Ti jsou ukáznění, jsou to hodný lidi. Ale teď se pořád musí prát s těma grázlama. Je to pořád horší. Proč se něco neudělá?"

(V předchozí části je hlavním zdrojem Respekt z 2.5.1990, aut. Jáchym Topol)

Mezi další oběti patří Romové. Tři mladí muži romské příslušnosti jsou zahnáni do řeky a nemohou vylézt. Kdy se útočníci dostatečně vyřádí? Když jedna z jejich obětí utone ve vodách Otavy. 

V Jablonci nad Nisou zase skinheadi hodí zápalnou láhev do bytu. A kdo je jejich terčem tentokrát? Kdo je tentokrát tím škůdcem české společnosti? Dvanáctiletá dívka. 

Občas si troufnou i na silnější, ale samozřejmě v přesile. Občas to také mohl být otec od rodiny, kterého neváhali umlátit před zraky jeho manželky a dětí. 

A co je důvodem? Kromě minulého režimu, zmíněného na začátku, může hrát roli ztráta individuality ve skupině, touha někam patřit, difúze odpovědnosti na straně skinheadů a lhostejnost na straně společnosti. Té, která se sice aktivně nepřipojila k páchané agresi, ale ublížila už tím, že se nezastala obětí. Že neudělala nic. Právě ono nic je často příčinou toho, že je ve světě tolik zla. To shození odpovědnosti z vlastních zad, že osudy lidí kolem se mě netýkají. Ta vraždící lhostejnost.

www.signaly.cz/podporte