Třicet let na ulici. Nezlomený abstinent evangelického vyznání. Potkala jsem ho, když jsem procházela Národní třídou. Na první pohled jsem si nebyla jistá, zda jde o člověka bez domova a popravdě jsem se ostýchala ho vůbec oslovit. Pokud by nebyl tím, kým jsem si myslela, že je, asi by ho mé dotazy moc nepotěšily. Byl upravený a měl mladé rysy, přestože vlasy ukazovaly vyšší věk. Jaký příběh se schovával za tímto člověkem, který už od pohledu nesplňoval stereotypy o lidech bez domova…
Jak už bývá zvykem, stála za tím žena! Ve třiceti pěti letech se jim rozpadlo manželství, jí zůstalo všechno. On si vzal pouze rádio a odešel. "Příroda a nebe nad hlavou, to je nejlepší," usmívá se, ale po dalších slovech milý úsměv mizí. Jeho manželce zůstal sice majetek, ale především jí zůstaly děti a později se mohla těšit i z vnoučat. Svému bývalému muži s nimi ale styk zakázala. Naposledy je spatřil před deseti lety.
Od samotného rozvodu uplynulo třicet let a muž o této části života mluví stále se smutkem. Pouze tento moment rozhovoru muži na tváři nezáří úsměv. Nezmrazí ho ani témata o tom, jak na ulici přežít. "Já nikomu nic nezávidím. Já vždycky říkal, přišel jsem nahej, nahej odejdu. A to jídlo se vždycky nějaký najde," vypráví. "Nějaký turisti tu vždycky hodí trdelníky i se zmrzlinou do koše, co to je pro cizince, dvě eura." A ani zimy se tento muž neleká. Noclehárny zatím nevyužil, aby to cítil a trochu se alespoň zabavil, musí být stupňů alespoň mínus třicet. "Normálka. Musí být člověk trochu tvrdej, jak se říká. Mám teplej spacák do mínus pětatřiceti a větší zimy už nebudou." Nemoci se mu úspěšně vyhýbají, jen pár zubů mu chybí. Ale to na polívku nebo zmrzlinu stačí, jak dál popisuje.
"Hlavně, že není válka," pokračuje a vypráví o Číně, Koreji a o tom, jak děti musí chodit na skládky, aby vůbec měly co jíst. A v jeho očích lze číst vděčnost.
Dostáváme se i k naší víře a o tom, co je v ní vlastně to nejdůležitější. "Já vím, že Bůh je jenom a jeden, a může být katolický, evangelický, buddhistický. Ale všichni jsme bratři a sestry, já to nerozlišuji. Ale musíme být opravdu bratři a sestry. Nesmíme někoho házet do jednoho pytle. Navzájem si pomáhat a hlavně mít mezi sebou lásku, jak jim říkal Ježíš, že je podle toho poznají. Být naplněni láskou, jenže ta láska umírá."
A jaký je jeho nejoblíbenější příběh z Bible? David a Goliáš, protože ukazuje, že s Bohem jde všechno. A přesně to je krásně vidět na životě tohoto muže. Neztratil naději, víru ani lásku. Přesto, že se s ním život rozhodně nemazlil. Může nám být inspirací, až budeme zase někdy vzdychat nad všemi těmi našimi těžkostmi, co se nám staly, a nad tím, jaké je dnes zase hrozné počasí.
Komentáře
Jen taková zkušenost člověka, co měl svého času kancelář "nad domovem bezdomovců".. Bezdomovci:
1) Téměř vždycky říkají, že důvodem jejich stavu je to, že se rozvedli, manželka je obrala etc etc. Že předtím chlastali, gembleřili, etc. už nezmíní. Bezdomovci řeknou skoro cokoliv, aby vzbudili lítost a dostali peníze/prostředky etc.
2)Bezdomovci často kecaj o své víře - existuje dokonce nějaký sociologický průzkum, že část bezdomovců a žebráků se zaměřuje na "kostelní žebrotu", tedy se staví k chrámům a modlitebnám, kde právě přes aspekt křesťanské víry tlačí na potenciální dárce. To je i někdy u těch, co u kostela nepotkáš. Taky zkušenost.
Ale vím, cos chtěla říct, jen mi přišlo dobrý tohle říct, jako praktickou poznámku. :) Opatruj se!
Díky. Určitě souhlasím. Ale za tohohle pána se můžu zaručit. Mluvili jsme spolu docela dlouho a kromě toho, že měl docela přehled, tak šla kolem jedna paní, kterou evidentně znal z bohoslužeb a bavili se o tom, kde zrovna dnes byli. Myslím, že bych poznala, kdyby se za jeho chozením na bohoslužby skrývalo něco jiného. Samozřejmě je také rozdíl, když s nimi někdo pracuje, nevím sice co přesně zahrnovala Vaše práce, ale pravděpodobně Vás považovali za někoho, kdo jim může nějak pomoct a hodilo se jim vzbudit u Vás lítost. U mě by jim to bylo k ničemu a nejspíš to tušili. Já jsem si za nimi šla prostě popovídat, protože mě jejich příběhy zajímaly. Paradoxně mě ani jeden nežádal o nic. Ani o jídlo, ani o peníze.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.