Z Tišnova přes Klucaninu zase do Tišnova

Délka trasy: 5 km

Náročnost trasy: nijak moc hrozná trasa, do kopce, z kopce, s terénním kočárem sjetelné

Podrobný itinerář: vlakem na zastávku Tišnov, odtud po žluté směr Tišnov - náměstí. Tu se připojíte na modrou a ta vás zavede až na zastávku Hradčany. Není problém pojmout to autmo, kočár nechat někde v zástavbě a udělat si hezké kolečko

 

Povzdech z minulého článku platí i tentokrát. Tras mám namyšlených tolik a stejně jsme vyjeli na nějakou úplně jinou. Ano, tentokrát jsem nevýletovala jen já a audiokniha, ale i jeden kolega z jiného ústavu a jeden dávný kamarád. (Což bylo asi dobře. Teď poslouchám Stephena Kinga a to teda sama, v lese, děkuju pěkně.)

Tedy, vsedli jsme do mého rudého blesku a odjeli vstříc Tišnovu. Věrna své tradici jsem vybrala trasu krátkou, zato s rozhlednou. Vybatolili jsme se ze zástavby (Tišnov je moc krásné město. Jsou tam takové hezké vilkové části, je tam klid a nad tím vším se tyčí cíl vaší cesty.) a začali stoupat. Všude samozřejmě davy, neb byla sobota a začalo rozvolňování. Ale zdatně jsem jim utekli a brzo se kochali prvními výhledy.

Dělám, že fotím, ve skutečnosti plivu plíce.
A jen pro zajímavost výhled z téhož místa, jen o osm let dříve.

Stoupáme volným krokem dál, kluci povídají o tom i o onom, napojujeme se na povedenou interaktivní naučnou stezku. Vyhráli si s ní tři dospělí lidé, takže dětem se bude líbit o to víc, to vám garantuju. 

Jezevčí nora a soví Jan Žižka.

Čím jsme výš, tím je vyšší i koncentrace lidstva. Ničeho zlého netušíce, stoupáme k vrcholu a tu narážíme na problém, se kterým jsme jaksi nepočítali. Pokud jste si už mnuli ruce, jak se budu bát na rozhledně, musím vás bohužel zklamat. Rozhledna Klucanina byla kvůli rekonstrukci zavřená, a je to dvojnásobná škoda, protože bylo konečně jednou pořádně vidět a nefoukalo. Nicméně se na ni nebudete muset škrábat, pokud se těšíte na výhledy. Dopřeju vám poněkud neaktuální pohled z roku 2012. 

Fotila jsem tehdy poněkud roztřeseně a se špatnou světlostí, takže jsem musela fotky trochu prohnat filtrem, abyste viděli výhledy a ne jen můj neum a šeď.

Lidí je kolem jak šlupek, z tělesa rozhledny se ozývá motorová pila. Tišnovská Klucanina je jinak fakt vysoká, sice se ve větru nekýve, ale schodištěm celkem zdatně fučí meluzína. Kolem je udělané posezení, samozřejmě naučná tabule a spousta místa pro focení skupin. Sice jsme jen tři, ale ofotíme se i tak. Na samospoušť. Na černobílý film. Můj dvoumetrový kamarád se během nastavování plazí po stole a sousední rodinka, která právě fotí selfie mobilem, na něj nechápavě zírá. 

Tak dneska tradiční palec hore jen zespodu. Ale našli jsme strašidelnou chajdaloupku s lavicí.

V přesvědčení, že hlavní atrakci dne máme za sebou a stejně z ní nic nebylo, slézáme z vrcholu nádhernou cestou, která jako by vypadla z Tolkienova Lórienu. Všude heboučká tráva, buky, tajemné zelené přítmí a hlavně ani noha, neb jsme evidentně slezli z hlavní tepny a tak potkáváme jen kříž, tajuplnou boudu a odloženého harvestora. Kluci mi rozmlouvají můj nápad ho přesunout na jiné místo. Jsou to moudří mužové. 

Nic netušíc docházíme k podivnému monumentu a cedulce v zemi, která hlásá, že jsme podle všeho na cestě hrdelního práva. Já z hlubin paměti vyštrachám jakýsi titulek z Brněnského deníku, ale venkoncem to v nás vzbudí zvědavost a zahneme na stezku mezi suché borovice. A tu to máš! Já myslela, že se kochat nebude čím, a ono jo!

Byla jsem tak nadšená tím, co jsme našli, že jsem ten výhled vlastně ani pořádně nevyfotila. 

Tišnov totiž zřídil (poměrně nedávno) stezku na popravčí vrch; to, co vidíte na videu, jsou základy šibenice, a to, co nevidíte, neb je to hrozně chytře za mnou a já to nemám vyfocené, je zbytek kaple, která tam stávala. Jsou na ní udělané takové tyčky, do kterých se dá ťukat a ono to hraje (aneb proč nepíšu technické zprávy). Celé místo má neskutečnou atmosféru, sice sluníčko pralo, ale člověka trochu mrazilo a dost to umocňoval totálně suchý bor hned za zády. 

I když jsme původně chtěli co nejdřív k autu a do Brna, neb pan kolega řídil a my chtěli jít na pívo, nakonec jsme se nadšení vydali právě po téhle stezce, kterou kromě šibeničního vrchu tvoří sedm monumentů představujících sedm smrtelných hříchů. Mají to fakt moc hezky udělané, člověk úplně vidí, jak se tam odsouzenec trmácel a pak na té šibenici visel, dokud držel pohromadě. Příhodně jsme si recitovali vybrané části Máje a Dceřinu kletbu (schválně z které z těchto dvou básní je titulek článku).

Mapka celé cesty od radnice až na kopeček a oslí tyranosaurus na jednom z pilířů.

Spokojeně dohopkáme až dolů do zástavby a v dobrém rozpoložení se blížíme k vozu. Já velmi příjemně překvapená tím, že jsem vlastně nemusela lézt na rozhlednu a i tak byla nějaká atrakce, kluci asi hlavně žížniví. 

A co říct závěrem? Není to žádná veletúra, pět kilometrů i se zastávkami zvládnete do dvou hodin. Takhle po obědě si skočit na vlak, sjet do Tišnova, dát si tam zmrzku, doufat, že bude rozhledna otevřená a pak se ještě projít cestou odsouzenců, to není špatný plán na sobotní odpoledne. Zabavíte se sami i s dětmi, s kamarády i s rodiči. Cesta není náročná, takže podporuje povídání. Není to ani tak opuštěná procházka jako z Čebína a ani tak adrenalinová jako přes Babí lom, ale i tak, nemusí vždycky člověk dělat kamzíka. A navíc se ještě dozvíte, jakou noru má jezevec. 

Jedna z jedné šéfredaktorky dokazuje, že na výlety nenosí jen tu jedinou mikinu! (Jak bylo posledně upozorněno.)

Celá trasa zde

 

A už se těším, která památka bude zavřená příště!

 

Stále tu mám výzvu pro vás, čtenáře. Neb jsem z Brna, pochopitelně budou tipy na výlety a procházky v rozumném brněnském dosahu (většinou vlakem či MHD). Pokud byste se ale rádi podělili o nějakou zajímavou trasu v okolí vašeho bydliště, určitě se neváhejte realizovat. Stačí naťukat pár řádků, odkud kam, jak jste si to užili, co se vám přihodilo, nějakou tu zajímavost na trase, náročnost, přihodit fotku dvě a poslat mi to na mail katerina.sedlackova@signaly.cz. Budu moc ráda, když se do téhle série zapojíte a třeba tak někomu ukážete netušené krásy vašeho kraje. 

 

Výletům zdar a pozor na tajemné chajdy v lese!

Vaše Katusi.