Není snad nikdo, kdo by si neužíval svůj volný čas, když skončíme v práci nebo ve škole a už nemusíme nikoho poslouchat. Když můžeme klidně vypnout a dělat věci, které milujeme a jsme konečně vlastními pány. Jak ho ale trávit...můžu si dělat co chci? Zajímá se o to vůbec Bůh? 

archív P. Miškovského

Nejdříve si musíme uvědomit, že veškerý čas, který máme, je dar od Boha. On nás stvořil z lásky, abychom ho mohli poznat a mohli s ním mít vztah, jaký mají děti se svým Otcem, a dal nám celou Zem jako domov, který máme spravovat. Ale také nám dal svobodu žít podle jeho vůle a nebo být vlastními pány. A to, jak víme, se hned prvním lidem v zahradě Eden nepovedlo a raději okusili sami ovoce poznání dobrého a zlého. A stejně jako naši prapředci i my v našem životě se musíme rozhodnout, jestli budeme vlastními pány a nebo jestli se dáme vést Bohem.

 

PROBLÉM NAŠÍ SPOLEČNOSTI 

Naše společnosti si osvojila několik konceptů toho, jak trávit čas, ale i toho, jak hodnotit náš život, jaký cíl má náš život a kam směřovat náš veškerý čas a úsilí. Pro mnoho lidí je nejvyšší hodnotou a smyslem života dosáhnout štěstí a rozkoše a vyhledávat je. A zvlášť v dnešní době blahobytu v Evropě a Americe lidé více než kdy jindy vyhledávají různá potěšení. Potěšení a rozkoš není špatná. Bůh nám dal mnoho dobrých věcí, abychom si jich užívali. Ježíšův první zázrak byl proveden na svatbě - radostné a šťastné příležitosti, kde proměnil vodu ve víno - opojný nápoj. Co víc může být znakem toho, že nás Bůh stvořil i proto, abychom si užívali rozkoše a radosti? Čas od času se Pán Ježíš účastnil různých společenských akcí, často jako čestný host. Šalamoun poté, co přemýšlel o lidském životě, prohlásil (Kazatel 2:24, 25): "Člověk nemůže udělat nic lepšího, než jíst a pít a najít uspokojení ve své práci. Vidím však, že i to pochází z ruky Boží. Vždyť kdo by bez něj mohl jíst a všeho užívat." Ale jak píše apoštol Pavel o svobodě a zodpovědnosti v 1. listě Korintským 10:23 "Všechno smím" – budiž, ale ne všechno je prospěšné; všechno smím, ale ne všechno pomáhá. A sám Šalamoun později uznává: "Pomyslel jsem si: Vzhůru, měl bych vyzkoušet radovánky! Užij si přece blahobyt! A hle – i to je marnost."

Ilustrační obrázek - zdroj zde - 

O smíchu jsem řekl: Pomatenost! O radovánkách: K čemu to? (Kazatel 2:1,2). A dále: Pak jsem se ohlédl na všechno své počínání, na všechno pachtění, jímž jsem se zabýval: Hle, vše je marnost a honba za větrem! Není nic smysluplného pod sluncem! K čemu je člověku všechno to pachtění, všechno to usilování, kterým se pachtí pod sluncem? (Kazatel 2:11, 22). I sám veliký Šalamoun po všemožné rozkoši a radovánkách, po všem po čem touží mnoho lidí v dnešní době a čím hodnotí dobře prožitý život, uznal, že to vše nedokáže člověku dát smysl a naplnit jeho duši. Ani to vše nás neudělá šťastnými. Jak by mohlo, když vše na tomto světě i naše životy i svět samotný jednou pomine? Šťastnými nás dokáže udělat jenom Bůh sám a jeho živé slovo, které nám vkládá do srdcí svým Duchem. Jsem, který jsem, řekl Bůh Mojžíšovi (Exodus 3:14). On je první i poslední, on dává věčný pravý život. 

 

Když Ježíš během své služby na Zemi byl v Samaří, potkal ženu, která měla již pátého muže. Svoje štěstí a radost hledala ve vztazích s muži, ale přesto její duše žíznila po něčem co jí konečně dá tu pravou radost a štěstí. Když čerpala vodu ve studni Ježíš jí řekl „Každý, kdo pije tuto vodu, bude znovu žíznit.“ „Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit už nikdy. Voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu“ (Jan 4:13-14). Když žena poznala Ježíše, živé Boží slovo, tak běžela do vesnice říct o tom všem ostatním. Když k němu ti Samaritáni přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. Zůstal tam tedy dva dny a díky jeho slovu jich uvěřilo ještě mnohem více. Té ženě pak řekli: „Už nevěříme jen díky tvým slovům; sami jsme ho slyšeli a víme, že to je opravdu Spasitel světa “ (Jan 4:40-42). Život všech těch lidí se změnil, když poznali živé Boží slovo tak moc, že chtěli, aby u nich Ježíš zůstal.Nedokázali už si představit svůj život bez Ježíše, po té, co ho poznali. Mohli být ale klidní. Ježíš jim předtím řekl, že zanedlouho už nebudou sami, zanedlouho už s každým, kdo po něm žízní, bude napořád. „Přichází chvíle, a už je tu, kdy praví ctitelé budou uctívat Otce v duchu a v pravdě. Takové totiž Otec hledá, aby ho uctívali. Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, ho musí uctívat v duchu a v pravdě“ (Jan 4:23-24).

 

Pokračování článku v našem magazínu - zde - 

Napsal Petr Miškovský

 

O Autorovi: Ahoj lidi, jmenuji se Petr Miškovský, je mi 22 let, i když jsem se znovu narodil 2 roky zpět, když jsem poznal 
Ježíše, takže jsem vlastně pořád novorozenec. Nespokojím se, dokud věcem nepřijdu „na kloub”, a proto jsem se vhrnul na blízkovýchodní studia. Tam začal příběh Bible a vlastně tím i příběh nás, kteří věříme v Ježíše. Zabývám se vším možným od historie až po náboženství. Můj oblíbený verš z Písma je: Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a toto vše vám bude přidáno.