„Radujte se, že máte účast na utrpení“ – tuhle větu slyšet naši ateističtí přátelé, protočí oči v sloup. Dva tisíce let tuhle myšlenku nechápou nekřesťané a mnohý křesťan s ní má velký problém. Mít radost z utrpení, to je přece nesmysl. Ještě tak nereptat, jako to dokázal Job, to se dá pochopit. Trpělivost, důvěra v Boží úmysly, sebepřemáhání. Ale mít z bolesti radost?

 

Nepomůže, když doplníme slovo „Kristově“. Rozhodně ne ateistům. Těm je motiv jedno, pořád zůstává perverzí zavánějící potěšení z bolesti. A nám? Jak kdy. Motiv je důležitý, ale komu by se chtělo trpět?

Ve střední Evropě už mnoho staletí netrpíme kvůli tomu, že jsme křesťany (a měli bychom za to být každý den vděční a modlit se za ty, kteří takové štěstí ani dnes nemají). Předhazování lvům a vplétání do kol známe jen z legend. V našich krajích občas trpěly skupiny křesťanů, protože kladly důraz na něco jiného než jiní křesťané. Dneska se to usilovně snažíme napravit a hledáme vše, co máme společného, abychom to mohli sdílet – a je toho hodně. V druhé polovině dvacátého století bylo období, kdy být křesťanem nebylo výhodné, ale smrt kvůli vyznání nikomu nehrozila. Naštěstí. A už třicet let nám nehrozí ani to nepřijetí na střední školu. Každý má právo na své názory, křesťany nevyjímaje. Toleranci a respekt střeží sekulární stát.

Pro Kristovo jméno dnes trpět v našich zemích skoro nelze. A utrpení nehrozí ani tomu, kdo někoho okradl, natož tomu, kdo se míchal do záležitostí jiných lidí. Kruté tresty jsou dávno zrušeny a máloco se dnes soudí, každý má přece nárok na svou vlastní cestu.

Člověk by čekal, že v takové době klidu a vzájemné tolerance bude náboženský život křesťanů vzkvétat. Nikdo je nepronásleduje, mohou dodržovat všechna přikázání, slavit veřejně všechny svátky… Jenže ouha, kolik křesťanů je jen tzv. papírových, co jdou do kostela jednou v roce, jen aby rozchodili plné břicho po štědrovečerním obžerství. Svou víru by nezapřeli, ale žít podle ní se jim také nechce. Když nesoudí lidé, Pán Bůh také soudit nebude, no ne?

Vášniví pohané dávali vzniknout vášnivým křesťanům, ochotným se dát zabít za účast na bohoslužbě. Ve vlažné polévce dnešní doby plavou vlažní křesťané. Zatopit pod kotlem naštěstí nemusí jen hrozící utrpení. Rozhořet se láskou může kdokoli z nás – a s Boží pomocí se takový oheň bude šířit dál.

 

 


 

 

7. neděle velikonoční

 

1. ČTENÍ Sk 1,12-14

Jednomyslně setrvávali v modlitbách.

Čtení ze Skutků apoštolů.

    Když byl Ježíš vzat do nebe, apoštolové se vrátili do Jeruzaléma z hory, která se nazývá Olivová. Je blízko Jeruzaléma, vzdálená jenom délku sobotní cesty.

    A když přišli zase do města, vystoupili do hořejší místnosti, kde bydleli Petr a Jan, Jakub a Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Horlivec a Juda, Jakubův bratr. Ti všichni jednomyslně setrvávali v modlitbách spolu se ženami, s Ježíšovou matkou Marií a s jeho příbuznými. 2

Žl 27(26),

1.4.7-8a Odp.: 13

Odp.: Věřím, že uvidím blaho od Hospodina v zemi živých! nebo: Aleluja.

Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, před kým bych se třásl?

Odp.

jedno od Hospodina žádám a po tom toužím: abych směl přebývat v Hospodinově domě po všechny dny svého života, abych požíval Hospodinovy něhy a patřil na jeho chrám.

Odp.

Slyš, Hospodine, můj hlas, jak volám, smiluj se nade mnou, vyslyš mě! Mé srdce k tobě mluví, má tvář tě hledá.

Odp.

2. ČTENÍ 1Pt 4,13-16

ž musíte snášet urážky pro Kristovo jméno, blaze vám.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.

Milovaní!

    Radujte se, že máte účast na utrpení Kristově, abyste také mohli radostně jásat při jeho slavném zjevení. Když musíte snášet urážky pro Kristovo jméno, blaze vám, neboť na vás spočívá Duch slávy, to je Duch Boží. Ať nikdo z vás netrpí proto, že zavraždil nebo okradl, že někomu ublížil nebo jen že se míchal do záležitostí druhých lidí. Trpí-li však, že je křesťanem, za to se stydět nemusí; spíše ať Boha velebí, ze je křesťanem.

EVANGELIUM Jan 17,1-11a

Otče, oslav svého Syna.

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš pozvedl oči k nebi a modlil se:

    "Otče, přišla ta hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe. Obdařils ho mocí nade všemi lidmi, aby dal věčný život všem, které jsi mu dal. Věčný život pak je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.

    Já jsem tě oslavil na zemi: dokončil jsem dílo, které jsi mi svěřil, abych ho vykonal. Nyní oslav ty mne u sebe, Otče, slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve než byl svět.

    Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa. Byli tvoji a mně jsi je dal, a zachovali tvoje slovo. Nyní poznali, že všechno, cos mi dal, je od tebe; vždyť slova, která jsi dal mně, dal jsem jim. Oni je přijali a skutečně poznali, že jsem vyšel od tebe, a uvěřili, že jsi mě poslal.

    Já prosím za ně. Neprosím za svět, ale za ty, které jsi mi dal, vždyť jsou tvoji; a všechno moje je tvoje a všechno tvoje je moje. V nich jsem oslaven. Už nejsem na světě, ale oni jsou na světě; a já jdu k tobě."

 

www.signaly.cz/podporte