Když v polovině března přišlo uzavření kostelů, bylo třeba vyřešit, jak bude probíhat výuka náboženství či katecheze pro děti. Díky tomuto impulsu se P. Roman Vlk rozhodl, že bude připravovat nedělní kázání pro děti vycházející z nedělních evangelijních čtení ve formě krátkometrážních videí, která bude postupně uveřejňovat na YouTube kanálu "Vlčí doupě". Tento počin otce Romana nezůstal bez povšimnutí a proto Vám přinášíme rozhovor s tímto "Božím jůtuberem".

 

P. Roman Vlk | Zdroj: Slovo na Rádiu Proglas

 


 

 

Na úvod se zeptám, proč jste zvolil zrovna formu katecheze přes YouTube kanál?

 

Prvotní impuls vznikl díky mé spolupráci s katechetickým centrem a samozřejmě jako odpověď na situaci spojenou s nouzovým stavem, při němž se děti nedostaly do kostela.

 

Vzal jsem to jako Boží výzvu, příležitost, nataženou ruku od Něho. Sám bych si nemyslel, že na to mám, ale On si asi myslel něco jiného. Občas mě překvapí, jak vysoké mínění o nás Bůh má.

 

Potýkal jste se nějakou počáteční nevolí či skepsí?

 

Začátky jsou vždycky těžké. To je pravda. Nejednalo se tak ani o skepsi či nevoli, jako spíše, o to, že mě to stálo mnoho úsilí, energie a času, než jsem se sžil s tím „virtuálním světem“. Ale i zde jsem cítil obrovskou Boží pomoc a vedení. Vnímám to tak, že vždycky, když nás Pán Bůh někam posílá, nenechá nás jít s prázdným batohem, ale dává nám potřebnou výbavu. 

 

Dostáváte nějakou zpětnou vazbu a jakou?

 

Ano, celkem hodně. Od lidí mně známých i neznámých. Od jednotlivců i rodin. Například rodiče z mých farností mi děkují, že tímto způsobem udržuji kontakt s jejich dětmi. Poděkování mi přišlo i ze Španělska od tam žijící české rodiny. Jedna nevěřící učitelka v důchodu mi poslala email, ve kterém ocenila způsob, jakým předávám hodnoty, které jsou pro mne důležité.

 

A není to jen zpětná vazba. Někteří mi pomohli i radou, půjčením techniky či věcí, které ve videu někdy používám. Ohromuje mě tato vřelá odezva a přijetí ze strany diváků.

 

Pro jak staré děti tvoříte?

 

Primárně je to pro děti prvního stupně, ale mám odezvy i od mladších a starších dětí. Ale líbí se to i dospělým a též seniorům. Mám z toho radost. 

 

Proč jste si vybral zrovna katechezi dětí a proč je pro Vás tak důležitá?

 

Katechezi dětí vnímám jako obrovsky důležitou součást pastorálního poslání dnešní církve. To, co se zaseje do dětí v dětství, pak snadno může vyklíčit v dospělosti. Ale to, co není zaseto, nemůže ani vyklíčit. Jsou to taková semínka. Občas potřebují čas, ale ten potenciál tam je! Ježíš říká: Nechte děti přicházet ke mně! Je to Jeho velké přání. Kdo by nechtěl splnit Ježíši přání, že...

 

Jak moc je pro Vás náročné vytvořit kázání pro děti na základě nedělního Evangelia?

 

Někdy je to snadné, jindy to chce více úsilí. Ale, co nic nestojí, za nic nestojí. Věřím, že všechnu tu námahu On promění k tomu, aby se ještě více dotýkalo jeho Slovo srdcí lidí, kteří videa uvidí.

 

Modlím se, aby Bůh sdělil to, co On sám chce. Něco si například připravím, nosím to v srdci a pak se to ještě třeba stočí jinam. Ale tak je to správně, když do toho mluví On sám. 

 

Jak se vypořádáváte s úryvky Evangelií, které mohou být dětem nesrozumitelné?

 

Ano, objevují se teď těžší pasáže (ze 14. kapitoly Janova evangelia). Ale tím, se netrápím. Boží slovo je živé a má moc se dotknout člověka právě v tom, co prožívá. Nevrátí se bez užitku. Není to o mně, o výřečnosti, argumentech, či dokonalých příkladech, Duch Svatý sám vysvětlí nesrozumitelné. 

 

Přizpůsobujete katecheze a svou práci s dětmi „aktuálnímu dění v dětském světě“ nebo se držíte nějakého „zaručeného schématu“ pro katechezi a práci s dětmi?

 

Je obecně známo, že dětská generace se mění každých pět let a udržet krok s ní není snadné, ale pokud jste více či méně citliví, nemusíte studovat psychologii, abyste vytušili, co s dětmi v tomto světě hýbe. Poznáte to z jejich reakcí, způsobu chování a myšlení.

 

Obecné principy, které znám z oblasti katecheze jsou pro mě jakousi kostrou, kterou naplňuji novým obsahem. Nejde o to děti nějakým způsobem nalákat, nejsme podomní prodavači, spíše je to nabídka vzácné perly – evangelia – radostné zvěsti, která má moc proměnit jejich život. Vždycky je tam svoboda ze strany člověka: chceš, nechceš, vyber si.  Odpověď je na tobě. 

 

Jak v současné době získáváte zprávy o „trendech“ v dětském světě a jak dokážete vyhodnotit, která záležitost je pro děti nejdůležitější, když dospělí mají často sklon dětské problémy banalizovat?

 

Naštěstí v tomhle mi pomáhají samy děti, které jsou často otevřenější než my dospělí. Sami přiběhnou a začnou povídat o tom, co zažili, co je zajímá, co rády sledují, čím žijí. Řekl bych tedy, že mám informace z první ruky. 

 

Myslíte, že by situace, která nastala a kvůli které byla jedním z impulsů k Vaší tvorbě na YouTube, mohla změnit některé prvky současné katecheze pro děti i obecně a posunout ji někam dál, více přiblížit její cílové skupině?

 

Určitě, každá akce, přináší svou reakci. Myslím, že se nám otevírá úžasný nový prostor, pro to, začít nanovo. Jít dál, nechat se vést Duchem Božím do míst, které možná neznáme, ale kde chce konat velké věci. Církev musí jít dopředu. Děckám říkávám, že je to jako s loďkou: pokud nepádlujete, táhne vás proud zpět. Pokud nic neděláte, nestojíte, ale jedete dozadu. Církev, ale musí určovat směr, proto musí být stále v pohybu. 

 

Ještě si dovolím jednou otázkou odbočit, přece jen nějakým způsobem sledujete, že se svět dětí mění a můžeme si všimnout, že se i více orientuje na digitální prostředky a sociální sítě, měla by církev s evangelizací „zabrat“ i v tomto prostoru nebo se nadále držet „osvědčených“ nedělních škol a výuk náboženství ve školách?

 

Podle mého názoru, nic nemůže vynahradit osobní kontakt a setkání face to face. Je pravda, že toto prostředí se pro ně stalo „jakýmsi“ domovem, ve kterém tráví většinu svého času. To nepovažuji za správnou cestu. Myslím si, že internet, digitální prostředky, sociální sítě jsou prostředek, a ten jako každý jiný prostředek, může člověk využít buď k dobrému nebo špatnému. Jak se říká o ohni: dobrý sluha, zlý pán, sociální sítě jsou podobným prostředkem, mohou být dobrým pomocníkem, ale nesmí se stát naším pánem. Žádné sebelepší video, chat, tweet, fotka, zpráva nemůže vynahradit blízkost druhého člověka.

 

Samozřejmě jako církev máme v mnohém, co dohánět, abychom tento prostředek využívali, jak nejlíp budeme umět. 

 

A na závěr podotknu, že Váš kanál „Vlčí doupě“ byl nominován do soutěže Signaly Awards 2020 v kategorii "Video channel of Year". Co na tuto nominaci říkáte a budete se těšit na vyhodnocení soutěže?

 

Mám z toho opravdu radost. Je to cesta, díky které se může více lidí dovědět o tom, že Ježíš je s námi stále. To je také hlavní poselství, které chce předávat YouTube kanál Vlčí doupě.

 

 


 

 

Děkuji otci Romanovi ze jeho čas, který věnoval tomuto rozhovoru.

 

Pokud se Vám článek líbil, můžete PODPOŘIT naši tvorbu. Děkujeme!