Banány. Sladké, zdravé, hodící se do pokrmů všeho druhu. Dnes dostupné bez normalizačního čekání ve frontě či získávání podpultovým prodejem. Kdo by je neměl rád?
Moc by se nás asi nenašlo. Jak se ale vzaly v regálech, do kterých stačí jen pohodlně sáhnout a vložit je do košíku? Jak se pěstují a co všechno mohou obsahovat? Na tyto a další otázky se snaží odpovědět následující text.
Mezi země vyvážející banány patří především státy latinské Ameriky, středu Afriky, Indie a také některé státy Evropy. Až na poslední jmenované to nevypadá právě na území, s kterými míváme spojené stabilní vlády, dobré pracovní podmínky nebo nízkou míru korupce.
Pokud se narodíte například v Kostarice rodičům pracujícím na plantáži, možnost sociální mobility je téměř nulová. Předurčenému osudu v podobě brzkého vstávání kolem 4 nebo 5 hodiny, 13-14 hodinové pracovní doby, sprchy v podobě pesticidů z letadel, vlastně nemáte možnost uniknout. Plat za odvedenou práci odpovídá 9 tisícům v zemi s podobnými cenami, jako u nás. Kromě toho se také můžete těšit na vyhlídky v podobě depresí, rakoviny, potratu nebo handicapu dítěte. A pokud se dítě narodí zdravé, stejně na něj, kvůli výši pracovní doby, nebudete mít čas. Perspektivní budoucnost.
Používané pesticidy nejsou škodlivé pouze pro pracovníky, ohrožena je i příroda. S přírodou samozřejmě i my, neboť jsme její součástí. Pesticidy jsou další ránou mířenou na naši už tak dost zraněnou planetu. Kontaminují půdu a především vodu, jejich znečištění opět ztěžuje život místních a za pár let může způsobit, že půda už bude naprosto nepoužitelná, vyprahlá. Monokulturní plantáže mají obrovské rozlohy, pěstitelé si v žádném případě nemohou dovolit napadení plísněmi, bakteriemi nebo jinými škodlivými organismy, přišli by tím o svůj výdělek. A jako obrana je používané právě větší množství pesticidů.
Nabízí se logická otázka, co s tím máme společného my? Můžeme být i konkrétnější, co s tím mám společného já? Já sám, já sama. Jsme součástí trhu a tvoříme poptávku. Přirozeně si přejeme co nejnižší ceny, což je tlakem na producenty, kteří se tomuto požadavku snaží vyhovět. A vytváří výše zmíněné finančně nenáročné podmínky.
Být součástí trhu a tím tvořit poptávku samo o sobě není špatně. Nebýt součástí trhu nejde. Jde se ale zamyslet nad tím, jaké zboží kupuji, odkud pochází, kdo ho vyrobil a zda ho vyrobil v souladu s našimi hodnotami. Pokud si odpovíme upřímně a naše odpovědi nezapadají do toho, jací jsme nebo jací bychom chtěli být, můžeme obsahy našich nákupních košíků změnit. Ty jsou poptávkou. Změna přitom nemusí být tak dramatická. Stačí vzít místo klasických banánů banány s logem zaručujícím méně problémový původ. Logo lze vnímat jako takový kádrový posudek, podle kterého se můžeme rozhodnout, zda produkt chceme, či nikoliv. Mohou mít certifikace, jejichž rozdíly jsou přehledně v následující tabulce:
Mimo to lze na internetu najít pár návodů, jak pěstovat banány i v tuzemsku. Domácí banány... To za zkoušku stojí, ne?
Zdroje:
https://www.vitalia.cz/clanky/konvencni-banany-se-pestuji-s-obrovskym-mnozstvim-pesticidu/
http://www.storyofbanana.com/cs
Komentáře
@Tofl A proč psát články o tuzemských zemědělcích?
@Irelevantní Z několika důvodů. Např. že se o těch zahraničních píše mnohem víc než o těch našich. Člověk má jistotu, že produkty od tuzemských zemědělců jsou skutečně od zemědělců (člověk si může zajet na farmu).Cenově to je podobné a hlavně domácí pěstování a chov nezatěžuje životní prostředí tolik, jako to v zahraničí (domácí výrobky nemusíme posílat např. z Plzně do Ostravy letadlem :-D )
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.