Blíží se 6. neděle velikonoční, která nám nabízí možnost vzájemného sdílení a také přemýšlení nad vírou a nad tím, jaké místo má Bůh v našem životě. A jak se vlastně projevuje jeho láska? A dokážu ji předávat dál? Přeji vám krásné chvíle s vašimi dětmi.

Aktivita pro děti 4 – 7 let

Kdo mě miluje, toho bude milovat můj Otec

Jan 14, 15 - 21

Potřebujeme: Tato aktivita je trochu náročnější na přípravu. Potřebujeme krabice, které hezky olepíme a které se vejdou jedna do druhé. Na největší krabici napíšeme BŮH, do ní schováme menší krabici, na kterou napíšeme JEŽÍŠ a můžeme na ni nalepit také obrázek Ježíše pro děti, které neumí číst. Do této druhé krabice potřebujeme naskládat vedle sebe a na sebe tolik malých krabiček, kolik máme členů rodiny. Na každé krabičce bude jméno a případně fotka jednoho z nich. Do každé krabičky členů rodiny umístíme červené papírové srdíčko.

Popis aktivity:

„Dnes mám pro vás takovou zvláštní a vzácnou krabičku. Než ji ale začneme otevírat, na něco se vás zeptám. Co myslíte, má vás Bůh rád? Jak se to pozná? Jak nás může mít rád někdo, koho ani nevidíme?“ Necháme starší děti přemýšlet a odpovídat.

„Na téhle krabičce si dneska ukážeme, jakým způsobem nás Bůh miluje a jaká Boží láska vlastně je.

Z čeho můžeme poznat, že nás Bůh má rád? Můžeme to poznat třeba podle toho, že stvořil nádherný svět, který nám celý daroval, abychom v něm mohli žít.

Zahrajeme si teď takovou hru, ve které budeme hádat, co všechno pro nás Bůh stvořil. Jeden z nás si bude myslet nějakou věc, rostlinu nebo zvíře, kterou Bůh stvořil a my ostatní budeme dávat otázky, na které se dá odpovědět pouze ANO – NE. Budeme se ptát tak dlouho, až uhádneme, o jakou věc se jedná.“

Pokud máme úplně malé děti zůstaneme jen u hádanek, které jim dáváme. Např. je to zvíře, které štěká a hlídá náš dům apod.

Vždy když uhádneme nějakou věc, poděkujme Bohu, že ji z lásky k nám stvořil.

„Bůh stvořil z lásky k nám celý svět, ale ještě jednu věc pro nás udělal a byla to ta nejvíc nejkrásnější věc. Daroval nám totiž svého syna Ježíše.“

Otevřeme horní víko a vyndáme krabici, na které je napsáno JEŽÍŠ.

„Ježíš se narodil v Betlémě, chodil se svými učedníky mezi lidi, vyprávěl jim o Bohu a o tom, jak je má rád, uzdravoval nemocné, dělal zázraky a nakonec, jen a jen proto, aby nás zachránil, abychom mohli jednou za ním do nebe, jen a jen z lásky k nám, zemřel na kříži. Zemřel a Bůh ho třetího dne vzkřísil z mrtvých. A to všechno, protože miluje každého z nás.“

Během tohoto povídání můžeme listovat v dětské obrázkové Bibli a ukazovat události z Ježíšova života.

Otevřeme další víko a vyndáváme malé krabičky, na nichž má každý své jméno nebo fotografii.

Děti se určitě budou chtít podívat do svých krabiček, necháme je. V každé krabičce bude červené srdíčko.

„Záleží na každém z nás, jestli ta veliká Láska, která začala u Boha a přes Ježíše se dostala až ke každému z nás, bude pokračovat. Když budeme mít ve svém srdci Boží lásku, bude v nás přebývat Bůh i Ježíš a bude tam místo také pro každého člověka. A tak se pozná Boží láska. Boží láska totiž proudí dál a dál.“

Svou krabičku si může každý vzít a schovat. Zakončíme modlitbou Otče náš a písní.

 

Aktivita pro děti 8 – 11 let

Budu vám vyprávět, co mi Bůh prokázal.

Žalm 66

Potřebujeme: svíčky, Bible, (čaj pro všechny).

Popis aktivity:

Na místě, kde nám bude všem dobře, vytvoříme hezkou atmosféru. Zapálíme svíčky, položíme doprostřed otevřenou Bibli (žalm 66), můžeme si uvařit dobrý čaj.

„Když se dnes chceme dozvědět, jak to bylo ve Starém Zákoně, jak Bůh pomáhal Izraelitům a jaké mocné činy dělal, tak si otevřeme Bibli a všechno si tam hezky přečteme. Než se ale všechny tyto příběhy dostaly do Bible, předávali si je lidé ústně. Vyprávěli si je z generace na generaci, otcové svým synům a dědečkové svým vnukům. Možná seděli podobně jako my dnes kolem jednoho stolu, u zapálené lampy nebo svíce a děti žadonily, aby dědeček zase vypravoval. O tom, jak Bůh vyvedl jejich národ z Egypta, jak přešli suchou nohou moře, jak je zachránil před hladem, jak daroval praotci Mojžíšovi desatero a tak dále a tak dále. A když si to všechno znovu a znovu povyprávěli, chválili Pána v modlitbě za všechno, co pro ně dělá.“

Vezmeme do ruky Bibli a čteme pomalu žalm 66.

„Tak jako Bůh dělal zázraky a působil v životech Izraelitů, stejně tak působí i v našich životech. A byla by škoda, kdybychom na některé události zapomněli. Je důležité, abychom si je v naší rodině předávali z generace na generaci. Napadá vás nějaká událost v naší rodině, kdy jste cítili, že se o nás Bůh postaral nebo že dokonce udělal nějaký zázrak?“

Chvíli čekáme, jestli začnou vyprávět děti, pokud ne, máme připravené své příběhy, kdy Bůh působil v našich životech. Je to prostor pro sdílení toho, co pro naši rodinu Bůh vykonal, sdílení okamžiků, kdy jsme cítili Boží přítomnost v našich životech. Podle toho, jak je nám to přirozené a příjemné, můžeme jednotlivá svědectví proložit krátkou chválovou písní nebo jen slovy 66. žalmu. Píseň a modlitbu žalmu můžeme nechat také až na úplný závěr.

Modlitba

„Ať se ti klaní celá země a zpívá ti žalmy, ať zpívá žalmy tvému jménu. Pojďte, pohleďte na Boží skutky, tím, co koná mezi lidskými syny, vzbuzuje bázeň. Amen.“

 

Aktivita pro děti 12 – 15 let

Důvody naší naděje.

1Pt 3, 15 - 18

Potřebujeme: Bible, papíry pro každého, tužky pro každého.

Popis aktivity:

„Ve druhém nedělním čtení mě zaujala tato věta."

Mějte v srdci posvátnou úctu ke Kristu jako k Pánu a buďte stále připraveni obhájit se před každým, kdo se vás ptá po důvodech vaší naděje.“ 1Pt 3, 15

„Použijeme teď takovou speciální techniku, abychom si mohli každý odpovědět na důvod naší naděje, odpovědět na otázku Co pro mě znamená Bůh? Jaký je důvod mé naděje a víry v něj? Proč v něj věřím? Věřím v něj vůbec? Jaké místo má víra v mém životě?“

„Tato technika se jmenuje volné psaní a slouží k tomu, abychom zaznamenali proud svých myšlenek a vůbec u toho nepřemýšleli nad tím, jestli to, co píšeme, dává smysl, jestli je to napsané bez chyby, jestli myšlenky na sebe nějak navazují. Jediné, co je důležité, abychom celou dobu nepřestali psát. A to i ve chvíli, kdy nebudeme vědět, co dále psát. V tom případě klidně napište, nevím co psát nebo několikrát napište znovu poslední slovo a to tak dlouho, než vás zase napadne něco dalšího. Pokud vás myšlenky zavedou pryč od tématu, nevadí, pište všechno, co vás bude napadat. Nevracejte se k tomu, co jste napsali. Pište pořád dál a dál. Volné psaní je o tom, abychom nechali přes pero proudit na papír všechny své myšlenky a pocity a necenzurovali je, neopravovali. Všechno, co napíšu, je správně a patří to tam.

Pokud nebudete chtít, nemusíte nám svůj text vůbec číst. Bude zcela záležet na každém z nás, kdo se bude chtít o svůj text podělit. Budeme psát po dobu 15 minut.“

Rozdáme dětem papíry a tužky. Každý si najde místo, kde se mu bude dobře psát. Pokud máme mladší děti,můžeme čas zkrátit na 10 minut nebo se s nimi můžeme domluvit, že mohou přestat dříve, pokud už budou cítit únavu. Děti od 12 let by ale měly 15 minut zvládnout. Těsně před psaním znovu připomeneme téma, od kterého se v psaní odrazíme.

„Co pro mě znamená Bůh? Jaký je důvod mé naděje a víry v něj? Proč v něj věřím? Věřím v něj vůbec? Jaké místo má víra v mém životě?“

Jakmile dopíšeme, můžeme dát prostor, aby si každý svůj text sám přečetl. Můžeme se sdílet o tom, jak se nám psalo a kdo bude chtít, může nám text přečíst. Každý si může také v textu podtrhnout své myšlenky, které ho nějak zaujaly. 

Na závěr poděkujeme dětem za společné sdílení a vše zakončíme modlitbou Otče náš a písní.

 

www.signaly.cz/podporte