Koronavirus nezpůsobil jen zavření škol a obchodů, ale výrazně zasáhl i do života církve. Ještě nikdy se nestalo, že by se v celé naší zemi nesměly konat žádné bohoslužby ani žádné jiné církevní setkání. Jak tuto situaci prožívá farář katolické církve, jsem se zeptala faráře z Kladna Martina Chleboráda

 

Jaké pocity jsi měl, když ses dozvěděl, že se vás nesmí sejít víc než devadesát devět? Jak jste to plánovali řešit?

 

Když vyšlo první nařízení ohledně shromažďování do maximálně sta lidí, tak jsem byl ještě celkem v klidu, protože se nás pouze v hlavním farním kostele v neděli schází více než sto. Zde jsme to chtěli řešit "zdvojením" mše svaté v deset hodin - část lidí by byla v kostele, část v kapli na faře. V ostatních našich kostelích nás bývá v neděli mezi třiceti a osmdesáti, což by vyhovovalo nařízení. 

 

A když pak ze dne na den přišel zákaz konat jakékoli mše za přítomnosti lidí?

 

Když vyšlo další nařízení, tak jsme si uvědomili, že něco podobného tu v naší historii nemá obdoby. Byl to šok! Samozřejmě chceme dodržovat vládní nařízení, zároveň nechceme "zavřít" farnost úplně. 

 

Jaké jsou Tvé aktivity teď? Co děláš pro to, aby se lidé stále cítili být uvnitř církevního společenství?

 

Mé aktivity teď spočívají v tom, že denně sloužím soukromou mši v osmnáct hodin, což jsem oznámil farníkům a oni se mohou duchovně připojit. Dalším "dostaveníčkem" je modlitba růžence a korunky Božího milosrdenství, to se modlíme společně ve dvacet hodin. Dále jsme k dispozici farníkům na faře, kde mohou přijmout svátost smíření a svaté přijímání. Pochopitelně dodržujeme hygienická opatření, jako je rouška, desinfekce, odstup a podobně. Často si s farníky telefonujeme, píšeme sms nebo e-maily; denně mám několik hodin rozhovorů po telefonu a vyřizování sms a mailů. Samozřejmě využíváme facebook. Duchovní chod našeho společenství se přece nemusí zastavit ve chvíli, kdy nemáme k dispozici budovy… Na neděli vysíláme přenos mše svaté z hlavního farního kostela přes facebook, jako to dělá řada farností. Nejde o to za každou cenu něco vymýšlet, ale abychom alespoň takto byli chvilku společně. Pomazání nemocných můžeme udělovat doma, případně ve zdravotnických zařízeních, jen v závažných případech umírajících a opět musí být dodržena přísná hygienická opatření. Svaté přijímání podává náš trvalý jáhen z auta, a to v předem domluvený čas na osamělém parkovišti u nás ve městě. Jde o to, abychom vyhověli všem hygienickým předpisům. Na velkém parkovišti je jednoduše možné dodržet předepsané rozestupy. Na místě spolujezdce má korporál (ubrus), na kterém má ciborium (nádobu s hostiemi) a liturgickou lžičkou podává Eucharistii.

 

Žádají Tě lidé o mše v rodinách?

 

O mše v rodinách mne lidé nežádají. Ono by také bylo těžké, protože bych musel zákonitě vyhovět jen několika a mnoho dalších odmítnout. ČBK nám doporučila omezit návštěvy u lidí doma jen pro vážně nemocné. 

 

Máš pocit, že současná situace je spíš těžká, nebo ukázala něco pozitivního?

 

Co pozitivního najít na této krizi? Všiml jsem si velké solidarity mezi farníky. Mladší se mne ptají, zda by někdo ze starších nepotřeboval s něčím pomoci. Obecně je to asi šance k zastavení, zamyšlení a prohloubení vztahu s Bohem. Často si stěžujeme, že nemáme čas na modlitbu, četbu Bible, na duchovní věci obecně. Můžeme tedy z vnějšku vnucený klid využít dobrým způsobem. A jako křesťané se můžeme zapojit do boje s nemocí naší společnou modlitbou a podpořit tak lékaře a všechny ostatní, kteří bojují v první linii.


Když jsou u vás lidé zvyklí účastnit se aktivit během týdne, snažíte se zachovat i je, podobně jako když hlavní mši přenášíte po facebooku? Sejdete se třeba s mládeží na chatu nebo děláte videovýuku náboženství? 

 

S mládeží už jsme domluveni. Scházíme se k chat-modlitbě v obvyklém čase. Přes skype děláme přípravu na křest a biřmovaní. 

 

Přišli jste na nějaký způsob práce, který se vám osvědčil? A co vám naopak nevyhovovalo?

 

Zatím je příliš brzy něco hodnotit. Ale moderní technologie určitě pomáhají. Hledáme to nejlepší, jak duchovní život nejen uchovat, ale třeba i prohloubit. Ve všední dny plánujeme mít dopoledne otevřený hlavní farní kostel. Praktické věci, co fungují, jsou zpověď a svaté přijímání na faře. Lidem se velmi líbí to, že přes facebook můžeme být v neděli alespoň virtuálně spojeni na mši. Jsou rádi za společné konkrétní hodiny, kdy se sejdeme k modlitbě.
 

Dokážeš si představit, že by se dala třeba zpověď dělat na dálku? Vidíš v tom nějaký zásadní problém?

 

Zpověď takto možná není. Duchovní rozhovor ano. Zpověď tímto způsobem je problematická mimo jiné i kvůli zpovědnímu tajemství. Víc o tom je možné si poslechnout zde: https://youtu.be/giKNZky5KhY.

 

Pokud by tato situace trvala déle, v čem vidíš největší úskalí? Čeho by ses obával?

 

Největší problém je jednak v přijímání Eucharstie a také v dlouhodobém rozdělení samotného společenství. V některých jazycích se pro oboje používá pro oboje stejné slovo - comunione - to vyjadřuje úzké spojení obojího: společenství, které se schází kolem stolu Božího slova i těla.

 

A kdyby se vyplnily předpovědi, že náš současný stav může trvat třeba tři měsíce, snažil by ses to společenství nějak posílit? Vymyslet něco, aby ho lidé pociťovali, i když se fyzicky u jednoho stolu sejít nemohou?

 

To by dost záleželo na tom, co nám povolí. Mohli bychom se třeba sejít na náměstí v dostatečných rozestupech. To se teď těžko dá odhadnout. Možná se víc obnoví tradice domácí církve a nějakým způsobem bude možné konat i domácí mše. Teď je čas na hlubší "využití" všeobecného kněžství všech pokřtěných. Slavení domácích bohoslužeb slova je víc než vhodné právě pro tyto okolnosti. V některých zemích křesťané po generace neměli kněze a víru mohli prožívat a předávat pouze v rodině nebo malých společenstvích.

 

Co doporučuješ svým mladým farníkům, kterých se podle současných znalostí nebezpečí přímo netýká, ale přitom se jejich dny kvůli nebezpečí musely výrazně změnit? 

 

Aby se nebáli, využili dobře čas a byli pozorní a ohleduplní k starším lidem kolem sebe

 

Někteří předpovídají, že současná krize může pomoci společnosti, že pak bude lepší. Máš pocit, že tato zkušenost může nějak pomoci i církvi? Že třeba lidé, ponechaní teď přes veškerou snahu a aktivitu farářů do značné míry sami sobě, si i později ponechají iniciativu, zvyk sami se modlit, studovat Písmo, že si budou v duchovních věcech více věřit?

 

Církvi může celá situace prospět v tom, že si uvědomí, o co všechno je teď ochuzená. Všichni si můžeme klást otázky: proč mi chybí společenství? Proč mi chybí svátosti? Jak jsem dříve tyto "samozřejmosti" prožíval? Impuls k četbě a studiu Písma by bylo moc dobře si uchovat i po ukončení zákazu veřejných bohoslužeb. Možná i domácí katecheze a rozhovory dětí s rodiči o víře by také mohly pokračovat… Jistě autorita církve ve výkladu víry je nezastupitelná, ale nezapomínejme, že všichni pokřtění jsou chrámem Ducha Svatého a prohlubovat duchovní znalosti může každý sám.

 

www.signaly.cz/podporte