Když čteme malým dětem pohádky, neměli bychom to dělat proto, aby při poslouchání vyčerpáním usnuly. Pohádky, alespoň ty klasické, mívají jednotný scénář -  hlavní hrdina překonává nástrahy, často nejen vnější, v podobě zlého draka nebo hamižného krále, ale i vnitřní, způsobené jeho vlastními nedobrými vlastnostmi. Těch se musí zbavit, aby došel k cíli a „dobro zvítězilo“. Pohádky provázejí lidstvo od vzniku civilizace, v literatuře jsme se o nich učili jako o hrdinských eposech, legendách, bajkách. Jejich vyprávěním lidé předávali další generaci hodnoty, které považovali za důležité. Příběh, kdy je konkrétní hrdina po zásluze potrestán nebo odměněn, se osvědčil jako lepší způsob, než pouhé vyjmenování pravidel. Příběh se snadno zapamatuje, opakovat známý scénář je jednodušší než vyvozovat sám, co bych podle teoretických zákonů měl v danou chvíli udělat. 

zdroj: www.flickr.com

Biblické texty do této řady příběhů patří také – víme, kdo se kdy jak zachoval a co následovalo, v hlavě nám co chvíli varovně zahrozí vztyčený ukazováček:pamatuj, jak ten či onen dopadl. Ze stejného důvodu napsal český vychovatel mládeže, Jaroslav Foglar, mnoho dobrodružných knih. Kdo je četl v pravý čas, dřív, než začal být přespříliš kritický, nese si do života řadu vzorů a návodů, jak na sobě pracovat. 

 

Velikonoční vigilie je dlouhá; mnohým se zdá zbytečně dlouhá. Proč se toho musí číst tolik? Pořád nějaké vstávání, sedání, rozsvěcení a zhasínání svíček. Touhle dobou bychom už dávno spali. A ráno musíme do kostela znovu. Vzrušení ze zapálené hranice před kostelem se vytrácí a začíná pokradmé sledování hodinek, kdy už si budeme moci dát horký čaj, pár chlebíčků a vydat se domů. A zrovna v téhle chvíli zazní litanie ke všem svatým. Taková spousta jmen, to by jich nestačilo pět? Vždyť se snad některá opakují? Ne, to byla jen shoda křestního jména. Hmm.

Za každým vysloveným jménem je člověk, kterého prosíme o přímluvu. Člověk s příběhem tak významným, že církev usoudila, že ho o přímluvu smíme žádat. S příběhem většinou velmi vzrušujícím, plným zvratů, často mnohem napínavějším, než jaké obsahuje většina pohádek. Zápletky se, na rozdíl od těch pohádkový, podobají tomu, co sami zažíváme. Někdo žil dlouho životem zcela nesvatým, než se rozhodl ke změně. Někdo spáchal opravdu ošklivý zločin, než se začal kát a došel odpuštění. Někdo měl velké ideály, ale jeho okolí je nesdílelo a jeho dílo kazilo. A někdo šel podle všeho správně, ale každodenně ho sužovaly pochyby. Místo kouzelného dědečka vyučuje dotyčného správnému životu sám Hospodin – provází ho zkouškami, klade mu do cesty překážky, posílá mu na pomoc přátele. 

 

Facebook na nás chrlí každý den spoustu lidských příběhů, které bezděčně čteme a ukládají se nám někam do mozku. Většinou z nich pro svůj život nemůžeme vyvodit vůbec nic. Na internetu je ale k dispozici i mnoho životopisů svatých, které můžeme u snídaně, při čekání na autobus nebo před spaním přelouskat. Také se nám někam v hlavě uloží, a jednou, až se náš životní příběh bude podobat příběhu někoho z těchto úctyhodných lidí, si třeba vzpomeneme a naše rozhodování bude snazší. A až v kostele zazní litanie, nebude to pro nás jen řada neznámých jmen, ale série fantastických příběhů, vynoří se před námi zástup hrdinů, nevymyšlených, s uvěřitelnými a přesto obdivuhodnými osudy, řada tváří, které zvou: pojď, tohle není nuda, tahle cesta je plná dobrodružství a může po ní jít i ten, kdo klopýtá – my všichni jsme klopýtali před tebou a teď ti podáváme ruku. 

Některé dveře možná vypadají šedé a nezajímavé, ale stačí je otevřít a už nikdy se nudit nebudeme. 

Krásným návodem může být litanie ke svatým, otištěná v Teologických textech 2015/2 – ke každému světci se obrací ne obecnou žádostí o přímluvu, ale konkrétní prosbou, vycházející z jeho příběhu: 

 

Úctyhodní svatí, učte mě!

Svatá Anno, nauč mě lásce k tvé dceři Marii.

Svatá Maria, nauč mě, abych se stále více stával hodným zaslíbení Kristových.

Svatý Josefe, nauč mě ctnosti mlčení.

Svatý Danieli, nauč mě moudrosti.

Svatý Michaeli, nauč mě přemáhat ďábla.

Svatý Jene Křtiteli, nauč mě umrtvování.

Svatý Jene, miláčku Páně, nauč mě čisté lásce k Ježíši.

Svatý Petře, nauč mě věrnosti.

Svatý Pavle, nauč mě horlivosti pro spásu lidí.

Svatý Tomáši apoštole, nauč mě překonávat pochybnosti.

Svatý Šimone z Cyrény, nauč mě lásce ke kříži.

Svatá Veroniko, nauč mě soucitu s trpícími.

Svatá Marie Magdalská, nauč mě lítosti.

Svatý Dismasi, nauč mě, jak se vloudit do ráje.

Svatá Anežko Římská, nauč mě čistotě.

Svatá Marie Goretti, nauč mě odolávat pokušení.

Svatý Jeronýme, nauč mě lásce k Písmu svatému.

Svatá Moniko, nauč mě vytrvalosti v modlitbě.

Svatý Augustine, nauč mě úctě k matčině modlitbě.

Svatý Františku Borgio, nauč mě pohrdání pozemskými marnostmi.

Svatý Františku Saleský, nauč mě stálému úsměvu.

Svatý Františku z Assisi, nauč mě pokoře.

Svatý Františku Xaverský, nauč mě horlivosti pro misie.

Svatý Filipe Neri, nauč mě radosti.

Svatý Tomáši More, nauč mě držet hlavu vzhůru.

Svatý Antoníne, nauč mě nalézat svatost.

Svatý Paschale, nauč mě lásce k Nejsvětější svátosti.

Svatý Václave, nauč mě lásce ke mši svaté.

Svatý Jene Maria Vianneyi, nauč mě úctě k svatému kněžství.

Svatý Tomáši Akvinský, nauč mě lásce ke kontemplaci Boha.

Svatý Alberte Veliký, nauč mě lásce k nebeské moudrosti.

Svatá Alžběto Durynská, nauč mě lámat chléb hladovým.

Svatý Kamile, nauč mě trpělivým návštěvám nemocných.

Svatý Jene Bosko, nauč mě lásce k mládeži.

Svatá Markéto Marie Alacoque, nauč mě lásce k Nejsvětějšímu Srdci.

Svatá Terezie od Dítěte Ježíše, nauč mě vážit si malých věcí, a jak vše konat pro čest a slávu Boží.

Amen.