Tuto neděli půjdeme po cestě do Emauz. Dva Ježíšovi blízcí přátelé odchází z Jeruzaléma, protože jsou zklamaní a smutní. Jejich Pán a mistr, který uzdravoval nemocné a křísil mrtvé, nedokázal zabránit své smrti na kříži. Když je zpovzdálí sledujeme, jejich zklamané naději a smutku možná rozumíme a chápeme, proč za této situace mají potřebu odejít z Jeruzaléma. Nerozumíme však Ježíši, proč se k nim v jejich útěku přidává?

zdroj

Ježíš se vydal na cestu do Emauz právě proto, že tam jdou jeho učedníci, které nechce opustit. Považuje je stále za své přátele a přátelé se přece neopouští. A to i tehdy, když se rozhodnou pro špatné životní cesty.

 

Dnešní evangelium nám o jeho přátelství chce sdělit mnohem víc. Ježíš nejenom kráčel s učedníky do Emauz, ale cestou pozorně naslouchal jejich bolesti a zklamání. Věnoval jim hodně času, vždyť do Emauz je to z Jeruzaléma asi 30 km. Dokázal být tak pozorný, plný zájmu o ty dva zmatené učedníky, že si ho postupně oblíbili. Vnímali jeho blízkost a přijetí, proto se osmělí pozvat jej k sobě domů. Vysloví prosbu, kterou by na začátku cesty nikdy neřekli. Prosbu, která změní jejich život: ZŮSTAŇ S NÁMI.

 

Tato slova potřebovala nemalou odvahu. Spolupoutníkovi na cestě dávají možnost vstoupit do jejich soukromé zóny. Chtějí se s ním rozdělit o to, co doma mají. Musí se kvůli němu i uskromnit, aby u nich doma mohl mít i on své důstojné místo.

 

Co se stane, když podobné pozvání vyslovíme my? Ježíš i v našem případě přijde s něžnou pozorností do situací, které budeme prožívat. Nebude se stranit ani trapným situacím, kdy v nás budou podobné pocity, jako měli na začátku cesty emauzsští učedníci.

 

Určitě bude s námi, když nás něco naštve a rád nám bude naslouchat, abychom v jeho blízkosti mohli najít potřebný pokoj srdce. Bude s námi, když nás přemůže naše slabost, a svým pohledem nás povzbudí, abychom se nestyděli jej poprosit o pomoc. S Jeho pomocí budeme moci začít znovu. Ježíšovo přátelství nikdy nekončí ani se nevnucuje. Bude vždy tam, kde jsme my, trpělivě se počká, až vyslovíme pozvání, aby byl s námi.

Petr Bulvas

 

Biblické signály - 3.neděle velikonoční (26. 4. 2020)

 

 

1. ČTENÍ Sk 2,14.22-28
Nebylo možné, aby zůstal v moci smrtí. 

Čtení ze Skutků apoštolů. 
V den letnic vystoupil Petr s ostatními jedenácti (apoštoly) a slavnostně promluvil k lidem: 
   "Židé a všichni jeruzalémští obyvatelé, pozorně vyslechněte mou řeč! Bůh vám dal svědectví o Ježíši Nazaretském mocnými činy, divy a znameními, které, jak víte, konal Bůh skrze něho mezi vámi. A on byl vydán, jak to Bůh předem rozhodl a předpověděl, a vy jste ho rukama bezbožníků přibili na kříž a zabili. Ale Bůh ho vzkřísil, zbavil bolestí smrti, protože nebylo možné, aby zůstal v její moci. David přece o něm říká: 'Mám Pána před očima stále, je mi po pravici, abych se neviklal. Proto se raduje mé srdce a můj jazyk jásá. Ano i mé tělo odpočine v naději, neboť nevydáš mě podsvětí napospas, nedopustíš, aby tvůj Svatý podlehl porušení. Oznámils mi cesty života, naplníš mě blahem před svou tváří.' "


Žl 16(15),1-2a+5.7-8.9-10.11 Odp.: 11a 
Odp.: Ukaž mi, Pane, cestu k životu. nebo: Aleluja. 

Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě. Pravím Hospodinu: "Ty jsi můj Pán." Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší, ty mně zachováváš můj úděl. 
Odp. 
Velebím Hospodina, že mi byl rádcem, k tomu mě i za nocí vybízí mé nitro. Hospodina mám neustále na zřeteli, nezakolísám, když je mi po pravici. 
Odp. 
Proto se raduje mé srdce, má duše plesá, i mé tělo bydlí v bezpečí, neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení. 
Odp. 
Ukážeš mi cestu k životu, u tebe je hojná radost, po tvé pravici je věčná slast. 
Odp. 
 


2. ČTENÍ 1Pt 1,17-21
Byli jste vykoupení drahou krví Krista, neposkvrněného beránka. 

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra. 
   Milovaní! 
Když říkáte Otec tomu, který soudí nestranně každého podle jeho činů, žijte v bázni po dobu svého vyhnanství. Víte přece, že jste ze svého prázdného způsobu života, jak jste ho zdědili po předcích, byli vykoupeni ne snad nějakými věcmi pomíjejícími, stříbrem nebo zlatem, nýbrž drahou krví Krista, bezúhonného a neposkvrněného beránka. On byl ovšem k tomu vybrán už před stvořením světa, ale pro vás se objevil teď na konci časů. Skrze něho jste uvěřili v Boha, který ho vzkřísil z mrtvých a oslavil, takže když věříte, můžete zároveň v Boha i doufat. 


EVANGELIUM Lk 24,13-35 
Poznali Ježíše pří lámání chleba. 

Slova svatého evangelia podle Lukáše. 
Dva z Ježíšových učedníků se ubírali toho dne (prvního po sobotě) do vesnice zvané Emauzy, která je vzdálena od Jeruzaléma šedesát honů. Hovořili spolu o tom všem, co se stalo. jak tak hovořili a uvažovali, přiblížil se k nim sám ležíš a připojil se k nim. Ale cosi jim jako by zadržovalo oči, Takže ho nepoznali. Zeptal se jich: "O čem to cestou spolu rozmlouváte?" Zastavili se celí smutní. 
   Jeden z nich - jmenoval se Kleofáš - mu odpověděl: ,.Ty jsi snad jediný, kdo se zdržuje v Jeruzalémě a neví, co se tam tyto dny stalo." Zeptal se jich: "A co se stalo?" 
   Odpověděli mu: "Jak Ježíše z Nazareta, který byl prorok, mocný činem i slovem před Bohem i přede vším lidem, naši velekněží a přední mužové odsoudili k smrti a ukřižovali. My však jsme doufali, že on je ten, který má vysvobodit Izraele. A k tomu všemu je to dnes třetí den, co se to stalo. Některé naše ženy nás sice rozrušily: Byly časně ráno u hrobu, nenalezly jeho tělo, přišly a tvrdily, že měly i vidění andělů, a ti prý říkali, že on žije. Někteří z našich lidí odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy říkaly, jeho však neviděli." 
   A on jim řekl: "Jak jste nechápaví a váhaví uvěřit tomu všemu, co mluvili proroci! Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, a tak vejít do své slávy?" Potom začal od Mojžíše, probral dále všechny proroky a vykládal jim, co se ve všech částech Písma na něj vztahuje. 
   Tak došli k vesnici, kam měli namířeno, a on dělal, jako by chtěl jít dál. Ale oni na něho naléhali: "Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se už nachýlil." Vešel tedy dovnitř, aby zůstal s nimi. Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, pronesl nad ním požehnání, rozlámal ho a podával jim. Vtom se jim otevřely oči a poznali ho. On jim však zmizel. Tu si mezi sebou řekli: "Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?" 
   Ještě tu hodinu se vydali na cestu a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli pohromadě jedenáct (apoštolů) i jejich druhy. Ti řekli: "Pán skutečně vstal a zjevil se Šimonovi." Oni sami pak vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba.