Když se dnes chystáme na cestu, objednáme si hotel, koupíme lístky na vlak, letenky nebo dálniční známku, sbalíme oblečení a nějaké jídlo, zařídíme pojištění. Prozíravější se vybaví pro případ, že by se něco pokazilo a bylo třeba přenocovat tam, kde člověk nezamýšlel, a zjistí si, kde má náš stát v dané oblasti zastoupení. Ve starověku se hotel přes internet objednat nedal a zdravotní pojištění také nefungovalo. (Kdyby fungovalo, nestavíme si dnes na Vánoce jesličky, ale krčmy, a místo volka na Ježíška vlídně hledí porodní bába.) 

zdroj: www.flicker.com

Zároveň se lidé přesouvali krajinou mnohem více než dnes, mnozí po celý svůj život. Aby to bylo možné, existovala pravidla, která jim to umožňovala – příchozí, host, měl zajištěnu ochranu. O přístřeší nebylo třeba dlouze žádat, bylo považováno za čest se o hosta postarat. Zároveň společné jídlo zavazovalo – jedna strana byla zodpovědná za druhou, pokud by se jedné něco stalo, druhá byla vázaná pomstou. Jako u všech podobných pravidel, pokud by je dodržovali všichni, bylo by to pro všechny výhodné. Mohli by se vydat na cesty bez obav, že zahynou hlady nebo rukou násilníků. 

Jenže jako u všech pravidel, vždy se najde někdo, kdo je porušuje. A jako vždy – porušuje je ten, kdo má pocit, že jejich dodržování mu nepřináší žádný užitek. V tomto případě ten, kdo má své stálé opevněné sídlo a v něm takovou hojnost, že neplánuje nikam chodit a nečeká, že by potřeboval něčí pomoc. 

 

V Sodomě prý byl všeho dostatek. Krajina v okolí Jordánu byla úrodná, „zavlažovaná jako Egypt“, byla „jako ráj Hospodinův“.  Židovská tradice mluví o tom, že tamní země byla z ryzího zlata. Ať už země přinášela bohatství svou úrodou nebo byla bohatstvím sama, mělo to neblahý vliv na její obyvatele. Nomádi hledající studnu a trochu pastvy pro dobytek si navzájem pomáhali. Obyvatelé Sodomy a okolních měst nepomáhali nikomu. Domnívali se, že pravidla o pohostinnosti nepotřebují. Hledat u nich útočiště bylo nebezpečnější než zůstat napospas divoké zvěři před branami. 

Když Lot opouštěl Abrahama, protože jejich stáda už byla tak velká, že nemohli putovat spolu, uchýlil se právě do Sodomy. Krásná úrodná země ho zlákala. Bible už v tuto chvíli zmiňuje, že místní lidé byli velmi zlí a velcí hříšníci před Hospodinem. Přesto se tam Lot vydal. Bohužel, Lot dbalý pravidel neměl žádný pozitivní vliv na své sousedy. A Hospodin se rozhodl pyšné a sobecké obyvatele vyhladit. Abraham prosil Hospodina o záchranu Sodomy – tušil, že to tam s morálkou není valné, a nesnažil se o tom Hospodina přesvědčit. Začal mluvit o padesáti spravedlivých, kteří by snad ve městě mohli být a které by nebylo správné zahubit společně s hříšníky, a skončil na deseti. Myslel na svého synovce a doufal, že Lot má kolem sebe alespoň devět bohabojných lidí. Bohužel i tento odhad byl příliš optimistický.

 

Hospodinovi poslové vešli do Sodomy, aby se přesvědčili, zaslouží-li si vyhlazení, a narazili právě na Lota. Ten je, jak bylo všude jinde pravidlem, v podstatě donutil přijmout jeho pohostinnost. Vystrojil jim večeři – a tím přijal odpovědnost za jejich další osud. A málem na to doplatil, když jeho dům oblehli obyvatelé Sodomy a žádali Lota, aby jim cizince vydal. Dnes nás mrazí, když čteme, že Lot sousedům nabízel i své dcery, jen aby po zlu lačnící lidé jeho hosty nechali na pokoji. O pár let později bude Abraham trpět, když bude svazovat Izáka na oltář, aby ho obětoval Hospodinu. Lot nabídne své dcery bez rozmyslu; dobrovolně přijatá sounáležitost s hostem pro něj byla víc než pokrevní příbuzenství. Naštěstí jeho hosté nebyli ledasjací příchozí, a mohli zasáhnout zázrakem – oslepení sodomští nedokázali získat ani je, ani Lota, ani nebohé Lotovy dcery. 

 

Ve městě není deset spravedlivých, město je odsouzeno k záhubě. Poslové Boží vyvádějí Lota, jeho ženu a jeho dcery do bezpečí. Snoubenci Lotových dcer záchranu odmítnou. V Sodomě je všechno, co potřebují; venku platí pravidla, která nedodržovali. Kdo by jim asi tak za hradbami poskytl přístřeší? Naopak, možná se venku ani nepovažuje za zločin sodomské zabít, když se nikdy vůči nikomu nezachovali slušně. Opustit město může jen ten, kdo věří Hospodinovu slovu víc než vlastnímu rozumu a zkušenosti; stejně jako před lety Abraham poslechl Hospodina, opustil otcovský dům a vydal se do neznáma. Hospodin tentokrát žádá ještě něco víc – nejen, aby Lot nechal svůj dům a všechen svůj majetek na pospas zkáze, ale nikdo z prchajících se nesmí ani ohlédnout, aby viděl, co se se Sodomou děje. Není to jediný starověký příběh, kdy je vysloven zákaz ohlédnout se zpět na nebezpečí, ze kterého byl člověk zachráněn. Lotova manželka to nedokáže a otočí se. Trest je krutý – promění se v solný sloup. Překvapí to o to víc, že Lot chvíli před tím požádal jednoho z poslů, aby ušetřili městečko, které leželo na dohled – a bylo mu vyhověno. Není třeba žádných spravedlivých, kteří by v něm žili, stačí, že v něm chce žít Lot. Jestliže Lot žádá, aby mohl žít v podobném městě, z jakého byl právě zachráněn, není to podobné ohlédnutí jeho ženy? Také se odmítá odpoutat od toho, co má rád a v čem mu je dobře. Místo, aby byl prostě vděčný, žádá, aby kvůli němu Hospodin změnil plány. A Hospodin to udělá. Jeho ženu ovšem za jediný pohled přes rameno zahubí. 

 

Lot se sice ve městečku Segor ukryje a přečká tam Hospodinův trest, vzápětí mu dojde, že to není nejlepší nápad, poslechne slova andělů a ukryje se v horách. Co následuje, to už dnešní člověk zase raději nechce číst.

Dnešní pojetí práva na ochranu lidské důstojnosti bylo tehdejším lidem neznámé. Více než úcta k vlastním příbuzným zavazovala povinnost k hostu a touha zachovat rod. Požehnání bylo tehdy chápáno především materiálně, ale nebylo určeno jen pro obdarovaného; skrze něj měli Hospodinovu přízeň pocítit další. Chtít prospěch jen sám pro sebe vedlo k odsouzení. Z celé blahobytné Jordánské krajiny Hospodin zachoval jen Lota, který byl ochoten obětovat život svůj a život svých dcer pro záchranu cizinců, které neznal. Přežil jen ten, který na přežití nelpěl.

Napsala: Theodora Heller