Než jsme se stali budoucími osvojiteli, prošli jsme důkladným prověřením i posouzením psychologem.

 

Naše cesta k adopci začala dva roky předtím, než jsme se stali rodiči. Důvodem pro podání žádosti byla neplodnost, kterou jsme ještě neměli zcela potvrzenou, ale záhy se tak opravdu stalo. 

 

Mluvili jsme tehdy o tom i s naším oddávajícím knězem, který nás jako první upozornil na úskalí, které adopce může přinést. Týkalo se to zejména míry tolerance, kterou k přijatému dítěti budeme mít. Ne každý zvládne péči o dítě s vážnějšími zdravotními problémy nebo přijme dítě jiného etnika. Problém s tím může mít i širší rodina, kterou je potřeba do tohoto uvažování zahrnout. Náměty k přemýšlení i rozhovorům jsme tak měli a dost věcí jsme si tak ujasnili předem.

zdroj: Pixabay.com

Dva roky po svatbě jsme tak požádali na příslušném Městském úřadě o posouzení, zda bychom mohli být zařazeni mezi budoucí osvojitele. Tím odstartovalo velké papírování: dotazníky, potvrzení o příjmech, o zdravotním stavu, výpis z rejstříku trestů, ale třeba i vlastní rukou sepsaný životopis a společné fotografie z dovolených. Větší obavy jsme ale měli z návštěvy sociální pracovnice u nás doma. Nebude kontrolovat, jestli máme oblečení ve skříních v komíncích? Hledat prach na policích? Takové představy jsme ovlivněni českou kinematografií skutečně měli. Sociální pracovnice ale jen v rychlosti prošla byt, aby zaznamenala, že máme místo pro dítě, o které žádáme. Zbývající čas patřil příjemnému rozhovoru na téma osvojení, a to hlavně podnětné a povzbuzující „kazuistice“, o kterou se s námi úřednice podělila. 

 

V další fázi už jsme čekali na dopis z Krajského úřadu, kterým nás vyzvou k absolvování pohovoru u psychologa a psychotestům. Trvalo to zhruba měsíc a zanedlouho jsme zamířili na sezení u psycholožky, která posuzuje všechny žadatele o adopci a pěstounskou péči v našem kraji. Rozhovor byl hluboký a poměrně dlouhý. Ještě delší ale byly psychotesty, které obsahovaly přibližně 600 dotazů. Navíc jsme kreslili různé obrázky, a dokonce vymýšleli vlastní pohádku. Už při druhém setkání s psycholožkou jsme se dověděli, že jsme "prošli“. Paráda! Zanedlouho nám volali, že vypsali termín přípravky pro budoucí osvojitele a my se můžeme zapsat!

 

Pokračování příště

Napsala: Pavla Čechová

https://www.signaly.cz/info/podporte-signaly-cz