Napít se z kaluže nebo ze studánky?

Drazí přátelé,

odpověď je více než zřejmá, ale přesto je tu tato otázka položena. V evangeliu třetí neděle postní se setkáváme s Ježíšem a samařskou ženou u Jákobovy studny. 

V poledne, tedy ve chvíli, kdy se nechce s nikým potkat, prožije samařská žena velmi nezvyklé setkání, které se stane mimořádným a pravděpodobně zlomovým v jejím životě. V Ježíšově přístupu k ní a v jeho slovech v něm rozpozná neobyčejného člověka, dokonce proroka! On vidí do jejího srdce. On zná veškeré bolesti i touhy jejího nitra. On rozpozná její žízeň po opravdovém, hlubokém životě.

Žízeň si žádá „uhašení“. Žena je u Jákobovy studny spojené s obrovskou tradicí. Je tedy u pramene, pro starověkého člověka to znamená u zdroje živé vody. A Ježíš jí říká, že tato voda je pouhou vodou z cisterny (ze zásobníku dešťové vody) oproti tomu, co jí nabízí on! Pramenitá voda ze studny s tradicí z doby patriarchů je nazvána pouhou cisternou! Jaká troufalost!

Ježíš samařské ženě nenabízí vodu k utišení fyzické žízně, ale Boží lásku. Ta jediná uspokojí nejhlubší touhu lidského srdce! Prožíváme nesnadné období, kdy se v rámci virové epidemie ruší bohoslužby, zejména ty nedělní, takže nemáme tolik možností setkávat se s Kristem v eucharistii. Kostely se ale nezavírají, a tak můžeme mj. trávit čas s Ježíšem přítomným ve svatostánku, s Božím slovem a s velkou důvěrou a touhou dělit se s Ním v modlitbě o to, co prožíváme, čeho se obáváme, po čem toužíme. Ježíš nám rozumí. Budeme-li s ním, budeme rozumět i my Jemu. Je potřeba nebát se námahy, putovat k Prameni a z něho pít, jak o tom hovoří sv. Jan Pavel II. v Římském triptychu. Ne se jen sehnout a pít z kaluže. Zdá se nám to zřejmé, ale ruku na srdce: více či méně často se napijeme z kaluže, abychom utišili žízeň našich srdcí. A pak nám nebývá dobře. Pít z Pramene znamená ŽÍT!

P. Jiří Pospíšil

Biblické signály - 3. neděle postní (15. 3. 2020)

1. ČTENÍ Ex 17,3-7
Dej nám vodu, ať se napijeme. 

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy. 
Lid žíznil po vodě a reptal proti Mojžíšovi. Řekli: "Pročpak jsi nás vyvedl z Egypta? Abys zahubil nás, naše děti a náš dobytek žízní?" Mojžíš volal k Hospodinu: "Co mám dělat s tímto lidem? Ještě trochu a ukamenují mě!" 
   Hospodin řekl Mojžíšovi: "Vyjdi před lid v doprovodu několika starců z Izraele, vezmi si do ruky hůl, kterou jsi udeřil do Nilu, a jdi! Hle, já tam 'budu stát před tebou na Chorebu, udeříš do skály, vytryskne z ní voda a lid se napije." 
   Mojžíš tak udělal před očima izraelských starců. Nazval pak jméno toho místa Massa a Meriba kvůli hádce izraelských synů a kvůli tomu, že pokoušeli Hospodina tím, že říkali: "Je Hospodin uprostřed nás, nebo ne?" 

2


Žl 95 (94),1-2.6-7b.7c-9 Odp.:7c-8a 
Odp.: Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu! Nezatvrzujte svá srdce! 

Pojďme, jásejme Hospodinu, oslavujme Skálu své spásy, předstupme před něho s chvalozpěvy a písněmi mu zajásejme! 
Odp. 
Pojďme, padněme, klaňme se, poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! Neboť on je náš Bůh a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou. 
Odp. 
Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: "Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, jako tehdy v Masse na poušti, kde mě dráždili vaši otcové, zkoušeli mě, ač viděli mé činy." 
Odp. 




2. ČTENÍ Řím 5,1-2.5-8
Láska je nám vlita skrze Ducha svatého, který nám byl dán. 

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům. 
Bratři! Jestliže jsme ospravedlněni na základě víry, žijeme v pokoji s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Skrze něho totiž máme vírou přístup k této milosti a pevně v ní stojíme. Naše chlouba je také v tom, že máme naději dosáhnout slávy u Boha. 
   Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán. 
   Kristus přece v ten čas, když jsme ještě byli slabí, zemřel za bezbožníky. Vždyť sotva kdo položí život za spravedlivého - možná za dobrého se ještě někdo umřít odhodlá. Ale Bůh dokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus umřel za nás, když jsme byli ještě hříšníky. 




EVANGELIUM Jan 4,5-42
Pramen vody tryskající do života věcného. 

Slova svatého evangelia podle Jana. 
Ježíš přišel k samařskému městu zvanému Sychar, blízko pole, které kdysi odkázal Jakub svému synu Josefovi. Tam byla Jakubova studna. Ježíš, unavený chůzí, posadil se - tak jak byl - u té studny. Bylo kolem poledne. 
    Tu přišla jedna samařská žena navážit vodu. Ježíš jí řekl: "Dej mi napít." - Jeho učedníci totiž odešli do města, aby koupili něco k jídlu. 
   Samařská žena mu odpověděla: "Jakže? Ty, žid, žádáš o napití mne, Samaritánku?" Židé se totiž se Samaritány nestýkají. 
    Ježíš jí na to řekl: "Kdybys znala Boží dar a věděla, kdo ti říká: 'Dej mi napít', spíše bys ty poprosila jeho, aby ti dal živou vodu." 
    Žena mu namítla: "Pane, vždyť ani nemáš vědro, a studna je hluboká. Odkud tedy chceš vzít tu živou vodu? Jsi snad větší než náš praotec Jakub, který nám dal tuto studnu a sám z ní pil i jeho synové a jeho stáda? 
   Ježíš jí odpověděl: "Každý, kdo se napije této vody, bude zase žíznit. Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky, ale voda, kterou mu dám já, stane se v něm pramenem vody tryskající do života věčného." 
   Žena mu řekla: "Pane, dej mi tu vodu, abych už nikdy neměla žízeň a nemusela sem chodit čerpat." 
   Ježíš jí řekl: "Jdi, zavolej svého muže a zase přijď sem." Žena mu odpověděla: "Nemám muže." 
   Ježíš jí na to řekl: "Správně jsi odpověděla: 'Nemám muže`; pět mužů už jsi měla, a ten, kterého máš teď, není tvůj muž. To jsi mluvila pravdu." 
   Žena mu řekla: "Pane, vidím, že jsi prorok. Naši předkové uctívali Boha tady na té hoře, a vy říkáte: 'Jen v Jeruzalémě je to místo, kde se má Bůh uctívat'." 
   Ježíš jí odpověděl: "Věř mi, ženo, nastává hodina, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě. Vy uctíváte, co neznáte, my uctíváme, co známe, protože spása je ze židů. Ale nastává hodina - ano, už je tady - kdy opravdoví (Boží) ctitelé budou Otce uctívat v duchu a v pravdě. Vždyť Otec si vyžaduje takové své ctitele. Bůh je duch, a kdo ho uctívají, mají ho uctívat v duchu a v pravdě." 
   Žena mu řekla: "Vím, že má přijít Mesiáš, nazvaný Kristus. Ten až přijde, oznámí nám všechno."Na to jí řekl Ježíš: "Já jsem to, ten, který s tebou mluvím." 
   Právě tehdy se vrátili jeho učedníci a divili se, že mluví se ženou. Přesto však se nikdo nezeptal: "Co jí chceš?" nebo "Proč s ní mluvíš?" Žena tam nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem: "Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Snad je to Mesiáš?" Vyšli tedy z města a šli k němu. 
   Mezitím ho učedníci prosili: "Mistře, najez se!" On jim však řekl: "Já mám k jídlu pokrm, který vy neznáte." Učedníci se mezi sebou ptali: "Přinesl mu někdo něco jíst?" 
   Ježíš jim řekl: "Mým pokrmem je konat vůli toho, který mě poslal, a dokonat jeho dílo. Říkáte přece: 'Ještě čtyři měsíce, a nastanou žně.' Hle, říkám vám: Zvedněte oči a podívejte se na pole: jsou už bílá ke žním. Ten, kdo žne, už dostává svou mzdu a shromažďuje úrodu pro věčný život, takže se raduje zároveň rozsévač i žnec. V tom je totiž pravdivé přísloví: 'Jiný rozsévá a jiný sklízí. Já jsem vás poslal sklízet, na čem jste nepracovali. Jiní pracovali, a vy sklízíte plody jejich práce." Mnoho Samaritánů z toho města v něj uvěřilo pro řeč té ženy, která svědčila: "Řekl mi všechno, co jsem udělala." Když tedy ti Samaritáni k němu přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. Zůstal tam dva dny. A ještě mnohem více jich v něj uvěřilo pro jeho řeč. Té ženě pak říkali: "Věříme už nejen proto, žes nám to pověděla, vždyť sami jsme ho slyšeli a víme, že je to skutečně Spasitel světa."