Naděje.

Právě její důležitost si můžeme v posledních dnech uvědomovat. Naděje, že jednou nasedneme zpět do vlaku jedoucího po kolejích naší budoucnosti. Naděje, že tahle jízda bude možná hodnotnější, než ta předchozí. Máme totiž konečně čas se zastavit. Naslouchat světu kolem i sami době. 

zdroj: https://kazdydenscitatem.cz/motivacni-citaty/nadeje-je-ten-tichy-hlasek-ktery-septa-ano/

Naděje je bezpochyby jedním z nejdůležitějších prvků našich životů. Co jiného by nám dávalo sílu jít dál v nejtěžších chvílích. Co jiného nám pomáhá pokračovat, když se náš svět hroutí. Když přijdeme o někoho blízkého, nedaří se nám v práci nebo ve škole, nic nevychází podle našich představ. Občas všechno dohromady. 

Je to právě ona. Naděje. Ona touha nevzdávat se. Nadechnout se. A vykročit vpřed. I přes tu bolest, která může být součástí každého kroku. 

Určitě lze namítnout, že naděje dost hraničí s naivitou. V některých případech oprávněně. Časté zjištění falešnosti našich nadějí může vést k jejich ztrátě možná pravděpodobněji, než určitá míra konstantního skepticismu. Nabízí se ovšem otázka, jestli vlastně nestojí za to riskovat. Je to boj na hranici propasti. Riziko častého zklamání je velké. Může vést ke ztrátě naděje. Ztráta naděje může vést k depresím, nebo i k rozhodnutí ukončit život. Na druhou stranu není to právě naděje považovaná ve své době za naivní, která lidstvo nakonec posunula vpřed? Není to právě to, co nám dává sílu bojovat za věci, kterým věříme. Co nám dává sílu plně přijmout zodpovědnost a snažit se zlepšovat svět. 

Ráda bych tu teď sdělila správnou odpověď. Jak to vlastně je, kde je hranice mezi nadějí, naivitou a ze skepticismu pramenící pasivitou. Obecná správná odpověď ale neexistuje. Bezpečnou hranici musíme hledat během života každý sám. 

Na závěr bych chtěla spojit naději s vírou. Naděje s ní může být velmi často spojena. Podle mě je to jedno z největších dědictví křesťanství. Svatý Pavel píše ,,A tak nám zůstává víra, naděje a láska, tato trojice; ale největší z nich je láska.”

Určitě stojí za to zmínit roli papeže Františka, myslím, že právě on je taková svítící hvězda ukazující naději, a další důležité hodnoty, v dnešním zamračeném světě. 

Přála bych si, abychom dokázali to samé. Předávat naději. Povzbuzovat ostatní v jejich těžkých chvílích. Naslouchat. Obejmout. Podat ruku a táhnout.