Nech se vyvést z hrobu, (doplň své jméno v 5. pádě)! Nech se vyvést ze své ulity, abych Tě mohl přivézt k životu. Vdechnu Ti svého Ducha a ožiješ. Neboť bude-li „ve vás Duch toho, který z mrtvých vzkřísil Ježíše, pak ten, který z mrtvých vzkřísil Krista Ježíše, probudí k životu i vaše smrtelná těla svým Duchem, který sídlí ve vás.‟ (sv. Pavel, 2. čtení)

zdroj

 

Ten, kdo žije jen tělem a pozemskými věcmi, má strach. Ten, kdo žije vztahy se záležitostmi věčnými, nebojí se, protože o ty jej nemá kdo okrást.

 

„Pane, ten, kterého miluješ, je nemocen.‟ Neplatí to stejné i o mně? Nejsem já tím nemocným? Mé srdce stárne, upíná se k pozemským věcem, má tak méně prostoru, a dostává se mu méně a méně kyslíku. To pak ale v současné epidemii spadám do kategorie starý = nejvíce ohrožený!

 

Ježíš se mnou soucítí, prožívá to všechno se mnou a zve mě dál. Zve mě, abych vyšel ze svého opevněného hrobu, ze svého stárnoucího srdce a ze svého strachu. A také mě učí, jak na to: 
„On, který je věčně mladý, nám chce dát ustavičně mladé srdce. To znamená, že pravé mládí spočívá v tom, že máme srdce, které je schopno milovat. A naopak všechno, co nás odděluje od druhých, působí, že naše duše stárne.‟ (Christus vivit, čl. 14)

 

Potřebuji Tomášovo nadšení - nadšení učedníka: „Ok, Pane, i přes to všechno chceš do Jeruzaléma jít (riskovat vlastní smrt), máš pro to evidentně své důvody, které my neznáme. Ok, také půjdeme a zemřeme tam s Tebou.‟ A papež František dodává: „Není třeba litovat toho, že své mládí strávíme konáním dobra, tím, že otevíráme srdce Pánu a žijeme jinak než druzí. Nic z toho nám mládí neochudí, naopak ho posílí a obnoví.‟ (Christus vivit, čl. 17)

 

A tak v sobě nech probudit stejnou touhu, o které dnes mluví žalmista: „Více než stráže na svítání, má duše čeká na Pána.‟ Byl jsi někdy jako noční hlídka na táboře? Tak určitě víš, jaké je to čekání na svítání, jaká je ta touha po novém dni a po hřejivém slunci.

 

A tak se modleme: „Probuď ve mně, Pane, touhu po Tobě. Vyveď mě z mé ulity, z mé temnoty a hříchu, z toho všeho, co vede ke smrti. A dej mi sílu běžet vstříc Tobě a s Tebou vstříc druhým. Čekám na Tebe více než stráže na svítání! Dej mi, Pane, mladé srdce!‟

 

 

P. Jiří Šůstek, kaplan na Arcidiecézním centru života mládeže v Rajnochovicích

 

 

 

Biblické signály - 5. neděle postní (29. 3. 2020)

 

 

 

 

1. ČTENÍ Ez 37,12-14
Vdechnu vám svého ducha a ožijete. 

Čtení z knihy proroka Ezechiela. 
Toto praví Hospodin Bůh: 
    "Hle, já otevřu vaše hroby, vyvedu vás z nich, můj lide, a přivedu vás do izraelské země. Tu poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a vyvedu vás ven, můj lide! Vdechnu vám svého ducha a ožijete, usídlím vás ve vaší zemi, a tak poznáte, že já, Hospodin, jsem to řekl a vykonal" - praví Hospodin. 



Žl 130(129),1-2.3-4.5-6a.6b-8 Odp.: 7 
Odp.: 
U Hospodina je slitování, hojné je u něho vykoupení. Z hlubin volám k tobě, Hospodine, Pane, vyslyš můj hlas! 'Tvůj sluch ať je nakloněn k mé snažné prosbě! 
Odp. 
Budeš-li uchovávat v paměti viny, Hospodine, Pane, kdo obstojí? Ale u tebe je odpuštění, abychom ti mohli v úctě sloužit. 
Odp. 
Doufám v Hospodina, duše má doufá v jeho slovo, má duše čeká na Pána více než stráže na svítání. 
Odp. 
Více než stráže na svítání ať čeká Izrael na Hospodina, neboť u Hospodina je slitování, hojné je u něho vykoupení. On vykoupí Izraele ze všech jeho provinění. 
Odp. 




2. ČTENÍ Řím 8,8-11
Sídlí ve vás Duch toho, který z mrtvých vzkřísil Ježíše. 

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům. 
   Bratři!
Ti, kdo žijí svému tělu, nemohou se líbit Bohu. Ale vy žijete ne podle těla, nýbrž podle Ducha, jestliže skutečně ve vás přebývá Duch Boží. 
   Kdo totiž nemá Kristova Ducha, ten není jeho. Je-li však ve vás Kristus, tělo je podrobeno smrti kvůli hříchu, ale duch je (plný) života, protože je ospravedlněn. A když sídlí ve vás Duch toho, který z mrtvých vzkřísil Ježíše, pak ten, který vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, probudí k životu i vaše smrtelné tělo svým Duchem, který sídlí ve vás. 




EVANGELIUM Jan 11,1-45 
Já jsem vzkříšení a život.

Slova svatého evangelia podle Jana. 
Byl jeden nemocný, Lazar z Betánie, vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. To byla ta Marie, která pomazala Pána olejem a utřela mu nohy svými vlasy. Ten nemocný byl její bratr Lazar. Sestry tedy poslaly k Ježíšovi se vzkazem: "Pane, ten, kterého miluješ, je nemocný." Když to Ježíš uslyšel, řekl: "To není nemoc k smrti, ale k slávě Boží, aby jí byl oslaven Boží Syn." 
    Ježíš měl rád Martu a její sestru i Lazara. Když tedy uslyšel, že je nemocný, zůstal ještě dva dni v místě, kde byl. Potom teprve řekl svým učedníkům: "Pojďme znovu do Judska! "
   Učedníci mu odpověděli: "Mistře, nedávno tě chtěli židé ukamenovat - a zas tam jdeš?" 
   Ježíš na to řekl: "Nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, protože vidí ve světle tohoto světa. Kdo však chodí v noci, klopýtne, protože v něm není světlo." 
   Po těch slovech ještě dodal: "Náš přítel Lazar spí, ale jdu tam, abych ho probudil." 
   Učedníci mu řekli: "Pane, jestliže spí, uzdraví se." Ježíš však mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli;,, že mluví o skutečném usnutí. 
   Ježíš jim tedy řekl otevřeně: "Lazar umřel. A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu!" 
   Tomáš - řečený Blíženec - vyzval ostatní učedníky: "Pojďme i my, ať zemřeme s ním!" 
   Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je už čtyři dny v hrobě. Betánie byla blízko Jeruzaléma, jen asi patnáct honů od něho. K Martě a Marii přišlo mnoho židů, aby je potěšili v žalu nad bratrem. 
   Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, chvátala mu naproti. Marie zůstala v domě. Marta řekla Ježíšovi: "Pane, kdybys tu byl, můj bratr by neumřel. Ale vím dobře i teď, že ať bys žádal Boha o cokoli, Bůh ti to dá." Ježíš jí řekl: "Tvůj bratr vstane." 
   Marta mu odpověděla: "Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den." Ježíš jí řekl: "Já :jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít, a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?" 
   Odpověděla mu: "Ano, Pane, věřím, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět." 
   Po těch slovech odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: "Mistr je tu a volá tě." Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu. Ježíš totiž dosud nedošel do ves nice, ale byl ještě na tom místě, kam mu Marta přišla naproti. Když uviděli židé, kteří byli u Marie v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; mysleli si, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala. 
   Jakmile Marie došla tam, kde byl Ježíš, a uviděla ho, klesla mu k nohám a řekla mu: "Pane, kdybys tu byl, můj bratr by neumřel." 
   Když Ježíš viděl, jak pláče ona a jak pláčou i židé, kteří přišli zároveň s ní, v duchu byl hluboce dojat, zachvěl se a zeptal se: "Kam jste ho položili?" 
   Odpověděli mu: "Pane, pojď se podívat! " Ježíš zaplakal. Židé říkali: "Hle, jak ho miloval!" Ale někteří z nich řekli: "Copak nemohl ten, který otevřel oči slepému, také dokázat, aby on neumřel?" 
   Ježíš byl znovu hluboce dojat a přišel ke hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen.Ježíš řekl: "Odstraňte ten kámen!" 
   Sestra zemřelého Marta mu namítla: "Pane, už zapáchá, vždyť je tam čtvrtý den."Ježíš jí odpověděl: "Řekl jsem ti přece, že budeš-li věřit, uvidíš slávu Boží." Odstranili tedy kámen. Ježíš obrátil oči vzhůru a řekl: "Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel. Já jsem ovšem věděl, že mě vždycky vyslyšíš. Ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem mě, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal." Po těch slovech zavolal mocným hlasem: "Lazare, pojď ven! " Mrtvý vyšel, ovázán na nohou i na rukou pruhy plátna a s tváří omotanou šátkem. Ježíš jim nařídil: "Rozvažte ho a nechte odejít!" 
   Mnoho z těch židů, kteří přišli k Marii a uviděli, co (Ježíš) vykonal, v něj uvěřilo.