„Hledá tě máma, máš jít za ní!“ „No to mi řekni, kdo je má matka?“ Tý jo, ten si troufá. Takhle neuctivě odpovědět. Mámu je třeba ctít v každé kultuře, to je prostě základ. Být to malý kluk, dostane pěkných pár za uši. Ale on už je dospělý, mohl by mít rozum. To je přece slušnost, jít za mámou, když pro tebe pošle. To snad i vládce země by šel, vždyť je to ta nejpřirozenější věc na světě, tedy hned po tom, kdy jde máma za dítětem, které ji volá.

Zdroj: Flickr

Ježíš odsoudí rouhání a vzápětí se sám rouhá. Jak proti jednomu z přikázání desatera, tak proti přirozeným lidským pudům. I kdyby nechtěl udělat, co po něm matka chce, dojít za ní a promluvit s ní je normální lidská slušnost. Takhle před lidmi ji v podstatě zapřít, dokonce to lze chápat tak, že jeho matka nečiní vůli Boží, protože jinak by byla jeho příbuznou i podle pojetí, které Ježíš uvádí… Jestli některým lidem vadila jeho slova a činy dosud, teď musel pohoršit snad všechny. Ano, je prima, že se hlásí k lidem milujícím a poslouchajícím Hospodina a že proklamuje svoje intenzivní spojení s nimi, ale jak jde věřit chlapovi, který zlehčuje vlastní matku? To by bylo pohoršující i dnes, natož v době před dvěma tisíci lety, kdy důchodový systém nekolaboval, ale zatím vůbec nevznikl, a na podpoře příbuzenských vztahů a z nich plynoucí odpovědnosti stála celá společnost.

Pokud nešokujete, nezaujmete. To platilo i v době před facebookem a nadpisy biblických zamyšlení na Signálech jsou tak trochu v duchu Ježíšových výroků. Princip pomyslné facky do obličeje, která donutí člověka se zastavit s myšlenkou „Co že to říkal?!“ Kdyby Ježíš chodil krajem a kladl lidem na srdce, že mají být hodní, zaujal by… asi tak stejně jako dnešní faráři a katechetky, kteří se na tuto neproblematické sdělení omezují. Je to pravda, v zásadě by si s tím člověk vystačil, ale tak nějak nás to k zastavení, zamyšlení a změně postojů nepřiměje. Po kostele nás pak nic nezdrží v rozhovoru s ostatními, protože nadávat není na co a není potřeba se nikoho pohoršeně doptávat, co tím bylo myšleno. Máme být hodní, to ví tříleté dítě. Co to znamená… no, to, co se zrovna hodí. Spíš těm okolo než Hospodinu. Toho se radši neptejme, nebo se nám to zkomplikuje.

A Ježíšova slova toho dne u domu Šimona a Ondřeje rozhodně nebyla jednoduchá k pochopení. Nařkli ho, že démony dokáže vyhnat proto, že je sám podřízen vládci démonů. Ježíš se brání, že to by bylo satanovo království rozděleno. Od koho ale můžete dostat výpověď z práce? Od někoho zvenku, nebo od svého nadřízeného, s kterým máte společného šéfa? Nebylo by to správně ďábelské, lidi uzdravit, takže budou mít pocit, že jsou zachráněni, a přitom je nepřevést na druhou stranu, ale nechat je pod vládou stejného pána? Copak to neznáme z knih a filmů jako oblíbenou dramatickou zápletku? Proč by to nebylo možné i u ďábla? I to vyhrožování a zastrašování: „Pokud tohle budete říkat, nemáte naději na odpuštění. Tohle je to nejhorší vůbec, co můžete říct.“ Proč? Proč není neodpustitelné pohoršování se nad chudákem, neposkytnutí pomoci, nebo to starozákonní upírání spásy druhému, a je to rouhání proti Duchu svatému? Duch svatý nemá velkorysost Boha Otce? Proč?

Belzebub je tu, aby dělal špinavou práci. Tak trochu si za to může sám, a tak trochu ho Hospodin potřebuje. Když má být rozdíl mezi zemí a rájem, musí být na zemi bolest a zlo. A dobrý Hospodin přece lidem zlo nepřeje. A tak je tu pokušitel, který se odmítl Hospodinu podřídit, padlý anděl, který se snaží lidi přesvědčit, aby byli ne jako Bůh, jak původně chtěli, ale jako on, jako Satan, aby se vzepřeli a Boží plány co nejvíc pokazili. Žádná cesta do ráje, žádný čas na budování vztahů, hezky na vzbouřeneckou stranu a odmítnou to dobré, co se nabízí. Být sami za sebe, to je přece nejvíc.

Jsou otázky, na které nikdy nebude existovat obecně uspokojující odpověď. Otázky, o kterých lze napsat miliony stránek, o kterých lze zpívat a které lze řešit na divadle a ve výtvarném umění, o kterých lze dokonce i velmi pohnutě mlčet… ale odpověď nenajdeme. Odpověď na otázku, proč je ve světě zlo, zlo v té míře, v jaké tu je přítomno, zlo, které dokáže zničit člověka a nic ho nezastaví, si bude každý z nás klást pokaždé, když se s takovým zlem setká, a odpovědi, které dosud měl, budou tváří v tvář lidskému zoufalství mizet jako list papíru nad ohněm. Pochopili bychom, kdyby existovala bolest, kterou člověk dokáže utišit, která by nás učila soucitu a vzájemné pomoci. Ale proč existuje zlo přes míru, zlo aktivní a vynalézavé, zlo, na které neexistuje lék? Proč v mysli člověka může vzniknout plán na krutost, kterou se jiní stydí jen pojmenovat, a proč je schopen ji realizovat? K čemu je to dobré? Umožnil to Hospodin? Proč nezasáhne?

Ježíš uzdravil dost omezený počet lidí. Uzdravoval jednotlivce, se kterými mluvil, kterých se dotýkal. I v tehdejší době v tom kraji to bylo vlastně zanedbatelné množství lidí. Když umíral, pořád byli za jeruzalémskými hradbami mrzáci a malomocní a v ulicích se krčily vdovy a sirotci, kteří nevěděli, jestli se dnes najedí. Na chodu světa Ježíš nic nezměnil. I když dal svým učedníkům moc uzdravovat, nevyvolal žádnou lavinu, učedníci nezprostředkovávali tuto schopnost dalším lidem, aby za sto nebo tisíc let byl celý svět bez nemocí. Naopak, zázračných uzdravení ubývalo a dneska většina lidí ani nepřipouští, že by něco takového bylo možné. Zázrakem se nazývá úspěch lékařů, souhra okolností, kdy se něco proti očekávání vyvíjí dobře. Nečekáme, že někdo přijde, vloží na nás ruce, odpustí nám hříchy a jako vedlejší produkt nám vrátí zrak nebo pohyblivost ruky. A pokud ano, většina lidí se na nás bude dívat… tak trochu skepticky.

Tím, kdo ve firmě rozhoduje, je její šéf. Nad šéfem jsou ovšem zákony dané země, platné pro všechny, pro mocné i ty, kteří ani nevědí, že nějaké zákony existují. Do každé firmy může vtrhnout policie a zatknout zaměstnance nebo vedení, každého, kdo se provinil. Ne na všechny zločince policie přijde, ale tu pravomoc má. Zpochybňovat ji a nerespektovat ji je stejně trestné, jako jakékoli jiné zapovězené jednání. Ruku zákona je třeba brát vážně. Pohrdáním soudem si lze leda přitížit. A pán podsvětí s tím nic nezmůže. To, že se vzbouřil, na platnost zákonů nemá vliv.

Ježíš šokuje. Boří představy o tom, co by slušný žid nikdy neřekl nebo neudělal. Nemění řád světa; ti, kdo doufali, že Ježíš přináší revoluci, byli zklamáni. Ať už v něm viděli anarchistu a levičáka s obdivem, nebo s odporem, byli zklamáni. Ježíš nebyl důstojný vůdce, ani důstojný protivník. Provokoval, a pak se nechal potupně chytit a zabít, ani nikomu nenaplival do tváře, z kříže neproklínal své odpůrce ani nevyzýval své stoupence k dokončení díla. Tím ovšem šokoval vlastně nejvíc. Popravený, který se nelituje ani nevzpouzí. Popravený, který přijímá zlo, které je na něm pácháno. Jako by věděl něco, co ti okolo nevědí, jako by si byl jistý něčím, čím my si většinou jistí být nedokážeme. Ježíš šokuje svými slovy a svými činy, šokuje tím, co by slušný člověk nikdy neřekl a neudělal. Nejvíc ale sděluje, když mlčí tam, kde by většina z nás mluvila.

 

Pane, je nám to hloupé přiznat, ale hodně často ti nerozumíme.

když zůstáváme na povrchu, dokážeme se vším souhlasit,

ale když si přestavíme situace, v kterých jsi svá slova říkal, zneklidní nás to.

Nemůžeme říct, že bychom tehdy stáli na tvé straně.

Vždyť jsi provokoval a my provokatéry nemáme rádi.

Chceme mít klid a všechno tak, jak se to vždy dělalo.

Vykládat Písmo tak, jak se vždy vykládalo.

Maminky se poslouchají a na malomocné se nesahá.

A ty jsi dělal všechno jinak.

A my víme, že jsi nám přinesl evangelium, dobrou zprávu, která je klíčem k našim životům

a která je zároveň klíčem domů, do ráje, o který jsme přišli.

Pomoz nám najít odvahu nezůstávat zbaběle na povrchu,

Odvahu nechat se tebou pohoršit,

zastavit se a nechat si zopakovat, co jsi říkal.

A odvahu poslouchat i tvé mlčení a v pohoršení, které budilo,

Najít tu dobrou zprávu, kterou jsi přinesl.

 

 

Liturgické texty na 9.6.2024

10. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Gn 3, 9-15
Nepřátelství ustanovuji mezi potomstvem tvým a potomstvem ženy.

Čtení z první knihy Mojžíšovy.
    Když pojedl Adam ze stromu, zavolal na něj Hospodin Bůh a řekl mu: "Kde jsi?"
    On odpověděl: "Slyšel jsem tvůj hlas v zahradě a bál jsem se, že jsem nahý, a proto jsem se skryl."
    ( Bůh ) řekl: "Kdopak ti pověděl, že jsi nahý? Jistě jsi jedl ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst!"
    Člověk odpověděl: ;,Žena, kterou jsi mi dal, ta mi dala z toho stromu, a tak jsem jedl."
    Hospodin Bůh se zeptal ženy: "Cos to udělala?" Žena odpověděla: "Had mě svedl, a tak jsem jedla."
    Tu řekl Hospodin Bůh hadovi: "Protože jsi to udělal, bud zlořečený mezi všemi krotkými i divokými zvířaty: Budeš se plazit po břichu a žrát prach po všechny dny svého života. Nepřátelství ustanovuji mezi tebou a ženou, mezi potomstvem tvým a jejím. Její potomstvo ti zasáhne hlavu, zatímco ty zasáhneš jeho patu.”

Žl 130 (129), 1-2. 3-4. 5-6a: 6b-8 Odp.: 7
Odp.: U Hospodina je slitování, hojné je u něho vykoupení.

Z hlubin volám k tobě, Hospodine, Pane, vyslyš můj hlas! Tvůj sluch ať je nakloněn k mé snažné prosbě!
Odp.
Budeš-li uchovávat v paměti viny, Hospodine, Pane, kdo obstojí? Ale u tebe je odpuštění, abychom ti mohli v úctě sloužit.
Odp.
Doufám v Hospodina, duše má doufá v jeho slovo, má duše čeká na Pána více než stráže na svítání.
Odp.
Více než stráže na svítání ať čeká Izrael na Hospodina, neboť u Hospodina je slitováni, hojné je u něho vykoupení. On vykoupí Izraele ze všech jeho provinění.
Odp.

2. ČTENÍ 2 Kor 4, 13-5, 1
Věříme, a proto také mluvíme.

Čtení z druhého lištu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři !
    Protože máme téhož ducha víry, jak je řečeno v Písmě: 'Uvěřil jsem, a proto jsem mluvil', věříme i my, a proto také mluvíme. Vždyť víme, že ten, který vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí s Ježíšem i nás a společně s vámi nás postaví před něho.
    Všecko to se přece děje pro vás: čím více se totiž rozmnoží milost, tím větší počet lidí bude potom projevovat vděčnost k Boží oslavě.
    A proto neklesáme na mysli. Tělo nám sice chátrá, ale duše se den ze dne zmlazuje, neboť nynější lehké břemeno utrpení zjednává nám nad každou míru věčnou tíhu slávy, protože nám neleží na srdci věci viditelné, ale neviditelné. Věci viditelné přece pominou, ale neviditelné budou trvat věčně.
    Víme totiž, až bude stržen stan, v kterém tady na zemi bydlíme, že nám Bůh dá obydlí jiné. Ne dům udělaný lidskýma rukama, ale věčný v nebi.


EVANGELIUM Mk 3, 20-35
Se satanem je konec.

Slova svatého evangelia podle Marka.
    Ježíš vešel do jednoho domu a znovu se shromáždil zástup lidu, takže se nemohli ani najíst. Jakmile o tom uslyšeli jeho příbuzní, vypravili se, aby se ho zmocnili; říkalo se totiž, že se pomátl na rozumu.
    Učitelé Zákona, kteří přišli z Jeruzaléma, tvrdili ( o Ježíšovi ) : "Je posedlý Belzebubem. Vyhání zlé duchy s pomocí vládce zlých duchů."
    Zavolal si je a mluvil k nim v podobenstvích: "Jak může satan vyhánět satana? Je-li království v sobě rozdvojeno, takové království nemůže obstát. Je-li dům v sobě rozdvojen, takový dům nebude moci obstát. Jestliže satan vystoupil proti sobě a je rozdvojen, nemůže obstát, ale je s ním konec. Nikdo přece nemůže vniknout do domu siláka a uloupit jeho věci, jestliže toho siláka napřed nespoutá. Teprve potom mu dům může vyloupit.
    Amen, pravím vám: Všechno bude lidem odpuštěno, hříchy i rouhání, kterých se dopustili. Kdo by se však rouhal Duchu svatému, nedojde odpuštění navěky, ale bude vinen věčným hříchem." To řekl proto, že tvrdili: "Je posedlý nečistým duchem."
    ( Za Ježíšem ) přišla jeho matka a jeho příbuzní. Zůstali stát venku a dali si ho zavolat. Kolem něho sedělo plno lidí. Řekli mu: "Tvoje matka a tvoji příbuzní se venku po tobě ptají."
    Odpověděl jim: "Kdo je má matka a moji příbuzní?" A rozhlédl se po těch, kteří seděli dokola kolem něho, a řekl: "To je má matka a to jsou moji příbuzní! Každý, kdo plní vůli Boží, to je můj bratr i sestra i matka."