“Představ si to, Lojzovi to nakonec prošlo! Prý si pokecal se šéfem a ten to nějak urovnal. Přitom zasloužil minimálně vyhazov a nahradit veškerou škodu!” Když na to přijde, máme smysl pro spravedlnost silně vyvinutý. Pravidla nesmí nikdo porušovat. Zvlášť ne ti druzí. A odpouštět je nevýchovné. Zvlášť těm druhým.

Zdroj: Flickr

Dokud Ježíš žil, uzdravoval hlavně tělesné neduhy. Pokud tak činil v pracovní dny a uzdravoval příslušníky svého národa, lidé mu projevovali vděčnost a obdiv. Pokud si vybral sobotu, už s tím měli někteří problém. Vrátit někomu zdraví za cenu překročení zákona? Copak nemohl ten nemocný jeden den počkat? Nebo by holt zítra Ježíš uzdravil někoho jiného, koho by právě potkal. Komu na tom záleží, jestli bude běhat nebo vidět ten nebo onen? 

Když se Ježíš pustil do hovoru s někým nesprávného původu či stylu života, obdiv k němu pohasl. Nemáme dost svých potřebných? To máme na židovské děti z dobrých rodin sbírat víčka? Samařany ať uzdravují Samařané a nemravných žen ať se nezastává nikdo, pořádek musí být a odpuštění je nevýchovné. To si měla rozmyslet předem, co dělá, možnost se napravit měla. Teď už je čas na soud a trest. Jednou to tak v zákoně stojí, tak by bylo neuctivé vůči tomu, kdo nám zákon dal, kdybychom ho změkčovali, nebo dokonce obcházeli. 

Ježíšovi současníci tvořili, aniž by si toho byli zpočátku vědomi, most mezi Starým a Novým zákonem. Svým chápáním vězeli v době, která měla být překonána. Jakkoli zákon zaručoval práva každého člověka, ochranné plůtky se v lidských rukou často měnily v železné mříže. Co mělo zabezpečovat, to dusilo. Lidé zapomínali, že plůtky a opěrné tyče slouží slabým stromkům, nikoli k odlišení silných stromků, které tíhu ochranných pomůcek unesou, od slabých, které se zlomí a zahynou.

A tak se na cestu zemí vydal Ježíš, vysvětloval a ukazoval. Sobota je den zajištěné radosti, kdy tě nikdo nesmí nutit se lopotit. Sobota je ve službě životu, takže je nesmysl někoho kvůli sobotě nechat trpět. Byla vyňata z ostatních dní právě proto, aby lidé netrpěli. Ploty, které deformují stromy, nejsou správně používané ploty. Zahrada, jak samo slovo říká, vzniká instalací plotu, zahražením. Vymezuje a chrání. Odstranění plotů a konstrukcí by nevedlo k rozvoji pěstovaných stromů. Při používání plotů je ale potřeba myslet - umožní růst? Nezdeformují, nezadusí? Přinese strom s jejich pomocí ovoce?

Lidé ale vězeli ve staré době pevně. Zákon je základ, ploty musí být pevné a neměnné. Každá větvička, která proroste, musí být vyťata, každý strom, který se vychýlí, vykořeněn.

A Ježíš chodil a vysvětloval a ukazoval. Zahradník Hospodin miluje všechny své stromy. Nechce mít pár dokonalých stromů, chce dát šanci všem stromům. Ježíš se nechal zatknout, odsoudit a popravit. Boží syn sestoupil do nejtemnějších hlubin, aby i tam zazářilo světlo. Vrátil se ke svým učedníkům, aby jim dokázal, že není žádné zlo, které by Bůh nedokázal obrátit v dobro. Protože Bůh si přeje dobro - pro každého, kdo je ochoten ho přijmout. Posílá své zahradnické učně, aby ke slabým a pokřiveným stromkům upevňovali opěry, aby polámané stromky podpírali. S láskou a vstřícností. Učedníci dostali za úkol tuhle zvěst šířit. Měli chodit, vysvětlovat a ukazovat. Každý, kdo zažije laskavost, má být šiřitelem laskavosti. Každý, kdo zažije odpuštění, má odpuštění zvěstovat. 

Dva tisíce let mnozí lidé stále vězeli a vězí ve staré době. Zvěstují zákon jako omezení, nikoli jako ochranu života. Pečují o ploty, nikoli o stromy. Ze slov “Pokoj vám!” se stala fráze, kterou neděli co neděli, den co den opakují, ale zároveň kolem sebe šíří neklid a obavy. Když mluví o hříších, zdůrazňují vinu a trest. A přece zní Ježíšova slova i do dnešních dní: “Obraťte se, aby vám mohly být odpuštěny hříchy. Všem.”
 

 

3. neděle velikonoční

1. ČTENÍ Sk 3, 13-15. 17-19
Původce života jste dali zabít, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých.

Čtení ze Skutků apoštolů.
Petr promluvil k lidu:
   "Bůh Abrahámův, Izákův a Jakubův, Bůh našich praotců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého jste vy sice vydali a kterého jste se zřekli před Pilátem, ačkoliv on rozhodl, že ho propustí. Vy jste se zřekli Svatého a Spravedlivého, a vyprosili jste si milost pro vraha. Původce života jste dali zabít, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých, a my jsme toho svědky.
   Já ovšem vím, bratři, že jste to udělali z nevědomosti, a stejně tak i vaši přední muži. Bůh to však dopustil, aby se tak splnilo, co předem oznámil ústy všech svých proroků, že jeho Pomazaný musí trpět. Obraťte se tedy a dejte se na pokání, aby vaše hříchy byly zahlazeny."

Žl 4, 2. 4. 7. 9 Odp.: 7a
Odp.: Hospodine, ukaž nám svou jasnou tvář! nebo: Aleluja.

Bože, zastánce mého práva, vyslechni mě, když volám, tys mě v soužení vysvobodil, smiluj se nade mnou a slyš mou prosbu!
Odp.
Pamatujte: Hospodin vyznamenává svého svatého; Hospodin vyslyší, když k němu zavolám.
Odp.
Mnoho lidí říká: "Kdo nám ukáže dobro?" Hospodine, ukaž nám svou jasnou tvář!
Odp.
Usínám klidně, sotva si lehnu, vždyť ty sám, Hospodine, dáváš mi přebývat v bezpečí!
Odp.

2. ČTENÍ 1 Jan 2, 1-5a
· On je smírnou obětí za naše hříchy i za hříchy celého světa.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.    Moje milé děti! Toto vám píšu, abyste nehřešili. Zhřeší-li však někdo, máme přímluvce u Otce: Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa.    Podle toho víme, že jsme ho poznali, když zachováváme jeho přikázání. Kdo tvrdí: "Znám ho", ale jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravda. Kdo však jeho slovo zachovává, v tom je Boží láska opravdu přivedena k dokonalosti.

EVANGELIUM Lk 24, 35-48
Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých.

Slova svatého evangelia podle Lukáše. Dva učedníci vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba. Když o tom mluvili, stál on sám uprostřed nich a řekl jim: "Pokoj vám!" Zděsili se a ve strachu se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: "Proč jste rozrušeni a proč vám v mysli vyvstávají pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jak to vidíte na mně." A po těch slovech jim ukázal ruce a nohy. Pro samou radost však tomu pořád ještě nemohli věřit a jen se divili. Proto se jich zeptal: "Máte tady něco k jídlu?" Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a před nimi pojedl. Dále jim řekl: "To je smysl mých slov, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi: že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově Zákoně, v Prorocích i v Žalmech." Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Řekl jim: "Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých a v jeho jménu bude hlásáno obrácení, aby všem národům, počínajíc od Jeruzaléma, byly odpuštěny hříchy. Vy jste toho svědky."