„Nebude se už děsit a lidé oddaní zločinu se ho neodváží sužovat“ – jak aktuální zaslíbení dnes slyšíme v prvním čtení. Smůla, že ho Hospodin neřekl dnes ani včera, ale je staré tolik staletí, že je jasné, že to myslel nějak duchovně a na to, jestli nás zítra někdo zastřelí, to nemá žádný vliv. Snad leda to „Tvůj dům a tvé království potrvá přede mnou na věky,“ asi platí, vždyť navzdory všem útrapám tu židovský národ i my, kteří se považujeme za jeho dědice, stále jsme.

Zdroj: | Člověk a Víra (clovekavira.cz), Autor: Martin Myslivec

Tak moc bychom si přáli, aby význam Hospodinových zaslíbení byl jasný. Abychom věděli, co konkrétně jimi myslí, a poznali, kdy se v našich životech projevují. Bible je protkaná přísliby ochrany a oznámeními trestů, ale kolem sebe vidíme lidi, kteří jsou vydáni na milost a nemilost vůli ostatních lidí, aniž by Hospodin zasáhl, a lidi, kteří porušují ta nejdůležitější z Hospodinových přikázání, a nikdo je nepotrestá. Když je nám dobře, radujeme se z Hospodinových příslibů přízně a věříme, že se projeví v pravý čas. Když je nám ouvej, bodají nás jako jehly: nejen, že je nám zle, ale ještě navíc nechápeme, jak to Hospodin myslel. Proč sliboval, že se o nás postará, a pak nás nechá dopadnout na dno, nechá lidi, aby nás zraňovali, naše srdce nechá lehnout popelem a neutěší nás? Proč nám alespoň nedá poznat význam té bolesti?

V dnešním evangeliu se objevuje příběh dvou žen. Dvou těhotných žen – jedna otěhotněla z lidského pohledu moc pozdě a druhá moc brzo. Ta jedna má za sebou roky hanby, protože svému muži nedala syna. Už dávno to oplakala, oba už jsou s manželem staří, je jasné, že už není naděje na splnění snu. V očích svých sousedů je neplodná, zbytečná. Její muž ji miloval, neopustil ji, přestože by mohl. I tak zůstalo v srdci prázdno. Ta druhá má podobné starosti ještě před sebou. Zatím bydlí u svých rodičů, jen už ví, s kým má prožít život. Mateřství se jí ještě netýká. Naopak, kdyby otěhotněla, o svého muže by přišla. Přišla by dost možná i o svůj život. Zatímco Alžbětě přineslo hanbu, že těhotná nikdy nebyla, Marii by přineslo hanbu, kdyby otěhotněla. Ona ale nedělá nic, proč by se toho musela obávat.

Anděl Gabriel se kvůli těmto dvěma ženám dvakrát vydal na zem. S Alžbětou se nesetkal, navštívil jejího muže, aby mu oznámil, že Hospodin je sice nechal trápit hodně dlouho, ale teď jim jejich přání splní. Marii došel říct osobně, že se po ní naopak chce, aby statečně ustála riziko problémů a věřila, že příslib narození Mesiáše neskončí jejím ukamenováním. Zachariáš i Marie reagují otázkou „Jak to Hospodin plánuje udělat? Vždyť přírodní zákony - jeho dílo - v našem případě něco takového neumožňují?“ Odpověď je pokaždé jiná: Zatímco Zachariášovi se dostane pokárání za jeho nedůvěru a trest devíti měsíců němoty, Marii to anděl vysvětlí a nijak nekomentuje, že Marie vyslovuje souhlas až poté.

Hospodin to tak dělává. Nechává lidi dostat se do nepříjemných situací, aby mohl ukázat, že do jejich životů zasáhl právě on. Občas se k tomu upínáme. Teď už je dost ouvej, říkáme si, teď už bys mi mohl podat ruku a vytáhnout mě. Mohl bys v mé kobce otevřít okno a ukázat temné věci v jasném světle, takže je budu moci používat, nejen do nich narážet a nechat se jimi zraňovat. Když bereš, je to proto, abys mohl dát něco cennějšího, ne?

Bible i následující dějiny jsou plné příběhů lidí, do jejichž životů Hospodin zasáhl tak, že se o tom dají vyprávět příběhy. Tak, že skrze jejich životy ovlivnil i životy ostatních, někdy i úplně všech. Ale dějiny jsou plné i životů lidí, jejichž příběhy nikdo nevypráví. Neudělali nic velkolepého ani netrpěli tak moc, aby je někdo politoval. Prostě se životem plácali, snažili se někdy víc a někdy míň, občas se jim dařilo a občas ne. Ale i oni volali: Mluv se mnou, zasáhni do mého života! Pro mě není nudný a nezajímavý, i já potřebuju vědět, že se věci dějí podle tvého plánu, že mají smysl a že moje existence nekončí zaplacenými a nezaplacenými složenkami a tím, jestli mi někdo, na kom mi záleží, zavolá k Vánocům.

Hospodin někdy někoho nechá desítky let v hanbě, aby mu pak dal, co potřeboval, v době, kdy už si to moc neužije a zisk z toho budou mít především ostatní. Jiného do hanby přivede, protože mu dá něco, co je pro společnost nepřijatelné. Obě ty děti, o kterých se mluví, za pár desítek let zemřou krutou smrtí. Mělo to smysl. Jejich matky ale asi stálo hodně úsilí si to připomínat.

Někdo je vyvolen k velkým činům, jiný k plácání se. Těžko posuzovat, pro koho je to horší. Všichni potřebujeme vědět, že to má smysl. Že oplakávání dětí i placení složenek je to, co se po nás chce, co tvoří součást složitého ornamentu na koberci tohoto světa. Někdy máme možnost to zahlédnout, jindy jen cítíme bolest, s kterou náš život svírá osnovu, kolem které je utažen. Všichni to potřebujeme vědět. Já, ty, on. Můžeme volat každý sám za sebe k nebesům. A můžeme volat společně. Můžeme obejmout toho, komu je zrovna ouvej, setřít jeho slzy. Můžeme mu vyprávět příběh Alžběty, ponížené neplodné ženy, která dostala dítě na sklonku života. Syna, který žil sám na poušti a pak byl popraven. Příběh Marie, která místo těšení se na svatbu žila v obavách, že ji vyženou z domu jejích rodičů i domu jejího manžela. Která se bála o život svého syna od chvíle, kdy se narodil. Která stála pod křížem, na kterém umíral. Mělo to smysl. Když budeme spolu a budeme si vyprávět jejich příběhy, snad zahlédneme smysl i těch našich.

 

 

4. neděle adventní

1. ČTENÍ 2 Sam 7, 1-5. 8b-12. 14a. 16
Království Davidovo potrvá před Hospodinem navěky.

Čtení z druhé knihy Samuelovy.
   Když se usadil král David ve svém paláci a Hospodin mu popřál pokoj od všech okolních nepřátel, pravil král proroku Nátanovi: "Podívej se, já bydlím v domě z cedrů, zatímco Boží archa přebývá uprostřed stanových pláten."
   Nátan odpověděl králi: "Jdi a splň všechny záměry, které máš v srdci, vždyť Hospodin je s tebou!"
   Ale v oné noci ozvalo se Hospodinovo slovo k Nátanovi: "Jdi a řekni mému služebníku Davidovi: Tak praví Hospodin: Ty mi chceš vystavět dům, kde bych bydlel? Já jsem tě vzal z pastviny od ovcí, abys byl vládcem nad mým izraelským lidem, a byl jsem s tebou ve všem, cos podnikal, vyhubil jsem před tebou všechny tvé nepřátele. Zjednám ti veliké jméno, jaké mají ti největší na zemi. Určím svému izraelskému lidu místo, zasadím ho tam a bude tam bydlet. Nebude se už děsit a lidé oddaní zločinu se neodváží ho sužovat jako dříve, v dobách, kdy jsem ustanovil nad svým izraelským lidem soudce. Popřeji mu pokoj ode všech jeho nepřátel. Hospodin ti oznamuje, že vystaví dům tobě.
   Až se naplní tvé dny a uložíš se ke svým otcům, vzbudím po tobě potomstvo, které vzejde z tvých útrob, a upevním jeho království. Já mu budu otcem a on mi bude synem.
   Tvůj dům a tvé království potrvá přede mnou navěky, tvůj trůn bude pevný navždy."

Žl 89 (88), 2-3. 4-5. 27+29 Odp.: 2a
Odp.: Na věky chci zpívat o Hospodinových milostech.

Na věky chci zpívat o Hospodinových milostech, po všechna pokolení hlásat svými ústy tvou věrnost. Řekl jsi totiž: "Navěky je založena milost." Na nebi jsi upevnil svou věrnost.
Odp.
Smlouvu jsem sjednal se svým vyvoleným, přísahal jsem Davidovi, svému služebníku: Na věky zajistím tvůj rod a tvůj trůn zbuduji na všechna pokolení.
Odp.
On mě bude vzývat: Ty jsi můj otec, můj Bůh a skála mé spásy. Navěky mu zachovám svou milost, má smlouva s ním platit nepřestane.
Odp.

2. ČTENÍ Řím 16, 25-27
Tajemství, které bylo skryté od věčných časů, je dnes zřejmé.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.
Bratři!
   Bůh vás může utvrdit, ( abyste žili ) podle evangelia, jak jsem vám ho hlásal, a podle kázání o Ježíši Kristu. Bylo vám zjeveno toto tajemství, které bylo skryté od věčných časů, ale dnes je zřejmé předpověďmi Písma na příkaz věčného Boha a oznámeno všem národům, aby ho vírou poslušně přijaly.
   A proto Bohu, který jediný je moudrý, bud skrze Ježíše Krista sláva na věčné věky. Amen.

EVANGELIUM Lk 1, 26-38
Počneš a porodíš syna.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.
   Anděl Gabriel byl poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené s mužem jménem Josef z Davidova rodu, a ta panna se jmenovala Maria.
   Anděl k ní vešel a řekl: "Bud' zdráva, milostiplná! Pán s tebou!" Když to slyšela, ulekla se a uvažovala, co má ten pozdrav znamenat.
   Anděl jí řekl: "Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida, bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky a jeho království nebude mít konce."
   Maria řekla andělovi: "Jak se to stane? Vždyť muže nepoznávám." Anděl jí odpověděl: "Duch svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní. Proto také dítě bude nazváno svaté, Syn Boží. I tvoje příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a je už v šestém měsíci, ačkoli byla považována za neplodnou. Vždyť u Boha není nic nemožného." Maria řekla: "Jsem služebnice Páně; ať se mi stane podle tvého slova."
   A anděl od ní odešel.