Milí mladí Boží přátelé!
Slavíme narozeniny našeho Pána Ježíše Krista, slavíme Vánoce. Dnes to bývá většinou záležitost vnější, materiální: například nákup dárků, nákup potravin a dobrého jídla, vánoční výzdoba a podobně. Skutečná příprava však nemůže být jen vnější, ale musí být především vnitřní. Je třeba vyčistit srdce od všeho, co je zašpinilo, zatížilo, co poškodilo naše vztahy s druhými lidmi, zvláště s těmi nejbližšími. Jinak totiž nebudeme moci zažít o Vánocích pravou a nezkalenou radost.

Zdroj: | Člověk a Víra (clovekavira.cz). Autor: Jana Chadimová


Je třeba si najít čas na ztišení a zamyšlení se nad sebou a nad našimi vztahy k druhým lidem. A především je třeba se zamýšlet nad svým vztahem ke skutečnosti, jež nás přesahuje, a kterou je Bůh. Protože Vánoce jsou především jeho záležitost, záležitost jeho milosrdné lásky k nám, lidem. Mezi námi a Bohem často bývá naší vinou mnoho porušeného. Jsme často otroky svých náklonností ke hříchům a jejich důsledků. To se týká celého lidstva, všech staletí a generací. Bůh nás má nekonečně rád, a nechce nás nechat v této ubohé situaci. Nápravu však vzal na sebe, protože my lidé nejsme něčeho tak obrovského schopni. Je totiž třeba nahradit tu nesmírnou nelásku, sobectví, pýchu, nenávist a všechny další hříchy láskou, pokorou, dobrotou, a zaplatit tento velký dluh nás lidí. On však to chtěl vykonat jako člověk, jako jeden z nás. Chtěl totiž negativní skutečnosti, jako je bolest, utrpení a smrt, a také zlé vztahy mezi lidmi a mezi národy, nahradit viditelným způsobem, utrpením a smrtí. A to mohl jen jako člověk, protože Bůh je duchová bytost, a proto nemůže na sebe vzít lidské utrpení a smrt. A proto Boží Syn, druhá Božská Osoba, přijal naše lidství a stal se člověkem, Ježíšem Kristem. Stal se jím podivuhodným způsobem, když přijal naše lidství skrze ženu, Pannu Marii, působením Ducha Svatého a panenským početím, bez muže. Ježíš Kristus je tedy pravý Bůh a pravý člověk v dokonalé harmonii božství i lidství, které jsou spojené v druhé Božské Osobě. A toto nesmírné a nepochopitelné tajemství slavíme o Vánocích. Náš Pán, Ježíš Kristus, učil a učí nás, lidi, žít ve vzájemné lásce a především v lásce k Bohu. Pozemský život zakončil nesmírným utrpením a smrtí na kříži. Třetí den však vstal z mrtvých a jeho zmrtvýchvstalé lidství je začátkem budoucnosti lidstva, zachráněného jeho utrpením a smrtí na kříži. To je ovšem věcí budoucnosti, která v přijde z Božího
rozhodnutí, a při které se bude každý člověk zodpovídat z toho dobrého či zlého, co vykonal. To si připomínáme a oslavujeme především o Velikonocích. 

Ale vraťme se zpět, k Ježíšovým narozeninám. Při narozeninách obvykle dáváme oslavencům dary. Jde o to, vybrat ty nejvhodnější, ze kterých bude mít oslavenec největší radost. To platí i o darech Pánu Ježíši. Je jisté, že pro něho je nejlepším darem naplnění jeho přikázání. Nejdůležitější je toto: "Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem: jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem." (Jan 13,34-35)".
Snažme se o to. A nejen o Vánocích, ale po celý život. K radosti Ježíšově a také k našemu trvalému štěstí i radosti.