„Srdci neporučíš!“ je jedna z oblíbených frází, která tvrdí, že lidská láska k někomu nebo něčemu je to hlavní, čemu je možné zapomenout na jiné hodnoty. Také často zaznívá „Bůh nás má rád takové, jací jsme.“ Tedy: není třeba se stresovat, namáhat se, Boží láska je nekonečná a vejdeme se do ní i s našimi problémy a hříchy. Tedy pokud dnes vůbec něco označujeme za hřích, vždyť Pán Ježíš už stejně za všechny zaplatil a dluhy smazal.

Zdroj: Flickr

Také štěstí je oblíbené slovo. Každý má nárok být šťastný. Pro získání štěstí stojí za to se trmácet, něco tomu obětovat, protože bez štěstí náš život přeci nemá smysl. Vybíráme si zaměstnání, ve kterém můžeme být šťastni. Partnera, se kterým budeme šťastni. A samozřejmě, pokud v práci přestaneme být spokojení nebo si s partnerem přestaneme rozumět a naše soužití se stane náročným, je logické, že budeme hledat dál. Na štěstí přece máme právo. Nikdo po nás nemůže chtít, abychom trpěli. To by bylo perverzní. A kdo není šťastný, ten je nešťastný. Takže trpí. A to nejde.

Biblické příběhy opakovaně popisují, že člověku to prožívání štěstí zase tak moc nejde. Úvodní příběh o rajské zahradě ukazuje člověka, který mohl mít všechno, co pro šťastný a spokojený život potřeboval (zřejmě by mu stačilo mnohem méně, vždyť neměl srovnání) – ale stačila jediná věta o tom, že by mohl mít víc, a jeho štěstí skončilo. Nestačil klid, mír, dostatek jídla a pití, partnerský vztah, harmonický vztah se Stvořitelem – jestli je možné mít ještě něco navíc, tak jsme schopni obětovat vše, co nám zajišťuje spokojený život, jen abychom to získali. A podobný scénář se objevuje i v mnoha dalších příbězích. Někdo má něco, co my ne. Kdysi jsme měli něco, co nám teď chybí. Bylo nám něco slíbeno, ale ještě jsme to nedostali. Rozbít lidské štěstí je snadné. Srdce člověka se nespokojí s málem, chce to nejlepší a v největším možném množství.

Pokud své štěstí vidíme v něčem, co je mimo nás, v jiném člověku, úspěšné kariéře nebo hodných, pracovitých dětech, musíme být stále dost neklidní. Nemůžeme zaručit, že budeme mít ke štěstí vždy důvod. Lidé odcházejí, dobrovolně někam jinam, nebo nedobrovolně z tohoto světa, nebo zjišťujeme, že jsou úplně jiní, než jsme doufali. Naše kariéra může stát v cestě kariéře někoho jiného, kdo v ní také vidí zdroj svého štěstí, na které má nárok. Děti často žijí zcela jinak, než k čemu se je rodiče s obrovským úsilím snažili vychovat. Pokud má pro nás život smysl, jen pokud jsme šťastni, máme velký problém. Tohle nemáme ve svých rukou.

Bůh z toho, co o něm víme, rozhodně nevypadá, že by se stavěl proti lidskému štěstí, a to i v případě, že lidi činí šťastnými docela obyčejné věci, jako jsou děti, zdraví nebo materiálně zabezpečený život. Mnohým takové věci sám poskytuje, uzdravuje nemocné, rozmnožuje stáda, dává otěhotnět ženám na sklonku života. Na svatbách zajišťuje dostatek vína. Ale není to tak, že by lidé ty věci neměli, dokud se neobrátili na Hospodina, a jakmile Hospodin začne do jejich života zasahovat, vše, po čem toužili, by dostali. Je to ten stejný Bůh, který lidem občas děti odpírá, který nechává lidi hladovět a který dopouští nemoci. Když měl člověk v rajské zahradě vše, nebyl šťastný. Ne dost šťastný, aby se o své štěstí nepřipravil kvůli vidině štěstí většího. Stejně, jako k tomu má sklon většina z nás. Pokud by základní hodnotou života bylo štěstí, byla by ta hodnota prchavá. Stačí koutkem oka zahlédnout něco lepšího, a moje štěstí je pryč.

To, o co se lidé ve snaze vylepšit to, co vylepšit nepotřebovalo, připravili, byl klid a mír, soužití s Hospodinem v jediné zahradě. Teď má každý svůj vymezený čas, většinou pár desítek let, aby se k tomu soužití mohl vrátit. Aby se mu naučil dávat přednost před něčím, co nepřinese spokojenost. Na rozdíl od vztahů s jinými lidmi, pracovních úspěchů nebo sportovních výkonů náš vztah s Hospodinem není závislý na jiných lidech (nebo by být závislý neměl a nemusí). Nevěrný partner ani ctižádostivý kolega ho nemohou zničit. Bez ohledu na naše materiální zabezpečení a zdravotní stav může být zdrojem naší síly a radosti.

Kdo miluje svého otce, matku, syna nebo dceru víc než mě, není mě hoden, říká Ježíš. Kdo miluje svého partnera víc než mě, není mě hoden, mohli bychom dodat. To neznamená, že tyto lidi nemáme milovat. Známá scéna s kamínky a sklenicí ukazuje, že začneme-li sklenici plnit pískem a postupně přidáváme drobné kamínky, ty velké se už do sklenice nevejdou. Pokud začneme od největších kamenů, bez problémů nakonec do mezer nasypeme i písek do posledního zrnka. Postavíme-li na první místo ve svém srdci jakéhokoli člověka, pro Boha už nezbyde dost místa. Postavíme-li na první místo Boha, nejenže zbyde dost lásky pro lidi, ale bude to láska nesobecká, láska, která usiluje o skutečné dobro druhého. Milovat Ježíše víc než lidi neznamená dávat lidem méně lásky, ale naopak se naučit je milovat doopravdy.

Když Ježíš své učedníky vybízí, aby vzali svůj kříž a následovali ho, mluví o tom dlouho předtím, než vezme na ramena svůj dřevěný kříž, aby na něm byl popraven. Ve chvíli, kdy si ještě nikdo z jeho posluchačů neumí představit, že by Učitel mohl zemřít potupnou smrtí, kdy ještě sám nešel příkladem, vybízí své žáky, aby byli připraveni být souzeni, tupeni a zabiti. Budete-li se snažit si svůj život zachránit, užít si ho, vychutnat do posledního doušku, přijdete o něj. Nejste schopni naplnit svůj život takovým štěstím, abyste byli spokojeni. Pokud svůj život nabídnete, pokud na něm nebudete lpět, může k něčemu být. Když si na něj přestanete dělat nárok, může vám v něm začít být dobře - pokud místo útěku za nějakou vidinou spočinete vedle toho, kdo umí do lidského srdce přinést pokoj.

Srdci jde poručit a Hospodin nás má rád přesto, jací jsme. Nevyužít těch pár desítek let k práci sami na sobě a na našem vztahu se Stvořitelem by byla škoda.

 

 

13. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ 2 Král 4, 8-11. 14-16a
Je to svatý muž Boží, může se tam uchýlit.

Čtení z druhé knihy Královské.
    Jednoho dne Elizeus procházel přes Šunem. Žila tam zámožná žena a ta ho pozvala k jídlu. Kdykoli tam procházel, zašel se tam najíst. A ona řekla svému muži: "Vím, že je to svatý muž Boží, který k nám vždy přichází. Upravíme mu v poschodí malou světničku a dáme mu tam lůžko, stůl, sedadlo a svícen, a kdykoli k nám přijde, může se tam uchýlit."
    Když tam zase (jednou Elizeus) přišel, vstoupil do světničky a odpočinul si tam. Řekl ( svému služebníku ) Gechazimu: "Co by se dalo pro ni udělat?" On odpověděl: "Nemá přece syna a její muž je už starý." Elizeus mu řekl: "Zavolej ji!" Zavolal ji a ona zůstala stát u vchodu. On pravil: "Za rok v tento čas budeš mít v náručí syna."

Žl 89 (88), 2-3. 16-17. 18-19 Odp.: 2a
Odp.: Na věky chci zpívat o Hospodinových milostech.

Na věky chci zpívat o Hospodinových milostech, po všechna pokolení hlásat svými ústy tvou věrnost. Řekl jsi totiž: "Navěky je založena milost". Na nebi jsi upevnil svou věrnost.
Odp.
Šťastný je lid, který dovede oslavovat, chodí, Hospodine, v záři tvé tváře. Ve tvém jménu jásají ustavičně a honosí se tvou spravedlností.
Odp.
Neboť ty jsi leskem jejich moci a tvou přízní roste naše síla. Vždyť náš vladař náleží Hospodinu, náš král Svatému Izraele.
Odp.

2. ČTENÍ Řím 6, 3-4. 8-11
Křestním ponořením do jeho smrtí byli jsme spolu s ním pohřbeni; teď musíme žít novým životem.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.
Bratři!
    My všichni, kteří jsme byli křtem ponořeni v Krista Ježíše, byli jsme tím křtem ponořeni do jeho smrti. Tím křestním ponořením do jeho smrti byli jsme spolu s ním pohřbeni. A jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, tak i my teď musíme žít novým životem.
    Jestliže jsme však s Kristem umřeli, jsme přesvědčeni, že spolu s ním také budeme žít. Víme totiž, že Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, smrt nad ním už nemá vládu. Když umřel, umřel hříchu jednou provždy, a když žije, žije pro Boha. Tak i vy se považujte za mrtvé hříchu, ale za žijící Bohu, když jste spojeni s Kristem Ježíšem.

EVANGELIUM Mt 10, 37-42
Kdo nebere svůj kříž, není mě hoden. Kdo přijímá vás, přijímá mne.

Slova svatého evangelia podle Matouše.
Ježíš řekl svým apoštolům:
    "Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mě hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mě hoden. A kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mě, není mě hoden. Kdo nalezne svůj život, ztratí ho, kdo však ztratí svůj život pro mě, nalezne ho.
    Kdo vás přijímá, mne přijímá, a kdo mne přijímá, přijímá toho, který mě poslal.
    Kdo přijme proroka, že je to prorok, dostane odměnu jako prorok; kdo se ujme spravedlivého, že je spravedlivý, dostane odměnu jako spravedlivý; kdo podá třeba jen číši studené vody jednomu z těchto nepatrných, protože je to můj učedník, amen, pravím vám: nepřijde o svou odměnu."