Rybáři a rybičky, pastýři a ovečky… Obrazy, které křesťany provázejí, jsou trochu něžné a trochu kruté. Rybičky i ovečky jsou roztomilá zvířata, jenže kdo by chtěl být ulovenou rybou nebo ovcí, která má jít, kam jí pastýř řekne? Kdo určuje, kdo se postaví nalevo a kdo napravo, kdo bude ryba a kdo rybář, kdo ovce a kdo pastýř? Kdo bude poslouchat a kdo bude vést?

Zdroj: Flickr

Podle Matouše byly zástupy, které šly za Ježíšem, protože slyšely o zázracích, které Ježíš koná, plné vysílených a skleslých lidí, kteří působili jako ovce bez pastýře. Nedává to smysl. Když Ježíš konal zázraky, musel vědět, co vyvolá, i když lidem říkal, ať o tom s nikým nemluví. A ti lidé šli za někým, kdo káže, kdo uzdravuje, kdo vyjadřuje zájem o lidi, včetně těch na okraji společnosti… tak jaké ovce bez pastýře? Vždyť měly jasný cíl a tím byl Ježíš, tak co se zrovna jemu nelíbí?

Když přijdeme do kostela a zrovna zvládáme víc než se soustředit jen sami na sebe, občas si uvědomíme, že to, co se děje kolem nás, není žádná sláva. A společná bohoslužba by měla být sláva. Sejít se kvůli setkání se Spasitelem by měla být nejradostnější událost týdne. Nu – viděli jste někdy někoho v kostele, aby se tvářil jako na mejdanu, na který se týden těšil? Pokud to někdo zkusí, většinou je reakcí pár zdvižených obočí. Trochu důstojnosti, ne? A to znamená klopit oči a vstávat a sedat si podle rozpisu a zpívat tak potichu, aby to nikoho nerušilo. Přijdeme na setkání se Spasitelem, ale v tvářích máme vepsány všechny problémy, kvůli kterým Spasitele potřebujeme, ne radost z toho, že jsme v jeho blízkosti. A očividně to není dobou, očividně tenhle problém měli už ti úplně nejprvnější křesťané. Ti, kteří si tak ještě ani neříkali, který šli za učitelem, který dával naději na uzdravení těla, prý i odpuštění hříchů… A když k němu dorazili, měli ve tváři jen únavu a bezmoc. Došli k cíli, ale žádnou radost necítili, jen skleslost.

Ježíš to vidí a pojmenovává. A přidává další obraz. Nejen rybičky, nejen ovce, ještě žeň a dělníci. Být poslušnou ovcí jde. Být ulovenou rybou není nic moc. Ale být sklizeným obilím? Podťatým klasem? Kdo se dokáže identifikovat s klasem, na který čeká mlat? Zástupy jsou velké, co se tak nějak nenápadně vytratit… Lidé v zástupech Ježíšova slova naštěstí neslyšeli, ale učedníky Ježíš pověřuje zodpovědným úkolem. Být vyvolený k tomu, vymlátit z druhých to užitečné, to se leckomu líbí. I když Ježíš své přirovnání ke žni nerozvádí slovy o mlácení obilí, ale slovy o uzdravování a probouzení k životu.

Obraz ztracených ovcí a pastýřů, kteří se o ně musí postarat, je dodnes živý. Ovce, které si bez pastýřů neporadí. Pastýři jsou tu od toho, aby vedli ovce správnou cestou. A jsou tu potřeba, to je bez debat. Když Ježíš potřeboval své vyslance i v době, kdy byl fyzicky mezi lidmi, tím spíš je potřebuje dnes, když je s námi jen skrytě. Jestli lidé byli zmatení i ve chvíli, kdy měli Ježíše na doslech, tím spíš potřebují tlumočníky jeho slov dneska. Vždyť i jemu na dosah byli lidé jako bez pastýře, a Ježíš k nim proto poslal své učedníky! Ježíš pro své ovečky pastýře očividně nutně potřebuje.

Rybičky a rybáři, ovečky a pastýři, úroda a dělníci. Kdo určuje, kdo je kdo? A určuje to na celý život? Cítím se víc vysílený a skleslý, nebo jako ten, kdo je obdařen mocí? A pokud se cítím obdarován, co s tou mocí dělám? Proč chce někdo chytat ryby do sítě, proč určovat cestu ovcím, proč oddělovat zrno od plev? Z radosti, že je vyvolený, nebo proto, aby uzdravoval a probouzel k životu? A čí je to vina, pokud za někým zůstávají leklé ryby a bezduché ovce, které už nevěří cestě, po které jsou nuceny jít? Jestli někdo nepřináší život a uzdravení, není možné, že se spletl ve své roli? Nemůže být každý z nás pro někoho pastýřem a pro někoho ovcí, pro někoho rybářem a pro někoho rybou? Pokud jsem vysílený a skleslý, umím si říct o pomoc tomu, kdo mi může pomoci svou pastýřskou holí, ať je jeho i moje role ve společnosti jakákoli? Byli jsme vysláni uzdravovat, zdarma dávat to, co jsme sami zdarma dostali. Chci-li přinášet radost z uzdravení, umím napřed nechat druhého, aby uzdravil mé rány?

 

 

11. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Ex 19, 2-6a
Budete mi královstvím kněží a svatým lidem.

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.
    Když přišli synové Izraele na sinajskou poušť, utábořili se na poušti. Izrael se tam utábořil před horou.
    Mojžíš vystoupil k Bohu a Hospodin na něj zavolal s hory: "Tak řekneš Jakubovu domu a oznámíš synům Izraele: Sami jste viděli, co jsem udělal Egypťanům, jak jsem vás nesl na orlích křídlech a dovedl vás k sobě.
    Nuže, budete-li mě skutečně poslouchat a mou smlouvu zachovávat, budete mým vlastnictvím mezi všemi národy, neboť mně patří celá země. Budete mi královstvím kněží a svatým lidem." 

Žl 100 (99), 2. 3. 5 Odp.: 3c
Odp.: Jsme jeho lid a stádce jeho pastvy.

Plesejte Hospodinu, všechny země, služte Hospodinu s radostí, vstupte před něho s jásotem!
Odp.
Uznejte, že Hospodin je Bůh: on nás učinil, a my mu náležíme, jsme jeho lid a stádce jeho pastvy.
Odp.
Neboť Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, po všechna pokolení trvá jeho věrnost.
Odp.

2. ČTENÍ Řím 5, 6-11
Jestliže jsme byli usmířeni s Bohem smrtí jeho Syna, tím spíše budeme zachránění jeho životem.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.
Bratři!
    Kristus v ten čas, když jsme ještě byli slabí, zemřel za bezbožníky. Vždyť sotva kdo položí život za spravedlivého - možná za dobrého se ještě někdo umřít odhodlá. Ale Bůh dokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus umřel za nás, když jsme byli ještě hříšníky. Tím spíše tedy budeme zachráněni skrze něho od hněvu teď, když jsme ospravedlněni jeho krví. Neboť jestliže jsme byli s Bohem usmířeni smrtí jeho Syna v době, kdy jsme s ním byli ještě znepřáteleni, tím spíše - po usmíření - budeme zachráněni jeho životem. Ba ještě více! Smíme se i chlubit Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, protože skrze něho se nám nyní dostalo usmíření.

EVANGELIUM Mt 9, 36-10, 8
Zavolal dvanáct učedníků a poslal je.

Slova svatého evangelia podle Matouše.
    Když Ježíš viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. Tu řekl svým učedníkům: "Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň!"
    Potom si zavolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vyháněli a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu.
    Jména těch dvanácti apoštolů jsou tato: první Šimon, zvaný Petr, a jeho bratr Ondřej, Jakub, syn Zebedeův, a jeho bratr Jan, Filip a Bartoloměj, Tomáš a celník Matouš, Jakub, syn Alfeův, a Tadeáš, Šimon Kananejský a Jidáš Iškariotský, který ho pak zradil.
    Těchto dvanáct Ježíš poslal a přikázal jim: "Mezi pohany nechoďte a do žádného samařského města nevcházejte. Raději jděte k ztraceným ovcím z domu izraelského. Jděte a hlásejte: 'Přiblížilo se nebeské království.' Uzdravujte nemocné, probouzejte k životu mrtvé, očišťujte malomocné, vyhánějte zlé duchy. Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte."